Narodil se 21. listopadu 1945 v Borkovicích, zemřel 26. ledna 2021 v Kolodějích. Český sochař, malíř, vysokoškolský pedagog a tvůrce konceptuálních a land artových projektů. Patří ke generaci, která začala studovat ve svobodné atmosféře 60. let, ale vysokou školu ukončila v nejhorším období normalizace. Širší veřejnost se mohla s jeho tvorbou seznámit až po pádu komunistického režimu.
Po ukončení základní školy navštěvoval v letech 1961–1965 Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze. Po maturitě složil zkoušky na ČVUT, ale pak dal přednost studiu sochařství. V letech 1966–1972 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vincence Makovského a po jeho smrti u prof. Karla Lidického.
Spolu s dalšími umělci se přestěhoval do staré chalupy v Sobotíně v Jeseníkách, pracoval jako lesní dělník a maloval portréty, aby nepřišel o status svobodného umělce. Začal se zabývat land artovými projekty a navázal kontakty s neoficiální uměleckou scénou.
Byl zakládajícím členem Volného sdružení 12/15, Pozdě ale přece a Nové skupiny. Vzápětí po pádu komunismu se Jiří Beránek zúčastnil výstavy Inoffiziell Kunst der ČSSR 1968–89 v Regensburgu (1990), roku 1990 velkorysého projektu 40 československých umělců v Paříži se svou instalací Vzkříšení a výstavy Czech Art in the Velvet Revolution v New Yorku.
Sochař Jiří Beránek patřil ke generaci umělců, kteří se museli jako čerství absolventi uměleckých vysokých škol definovat ve svém díle v době útlaku a následného „mravního neklidu“ normalizačních sedmdesátých let. Existenciální podstata jeho tvorby, která je reflexí této bezútěšné skutečnosti, tehdy však zároveň představovala snahu udržovat návaznost na dynamické umění šedesátých let, kterou se normalizační režim snažil zcela přerušit.
