Narodil se 19. března 1899 ve Vysokém Mýtě, zemřel 1. února 1962 v Praze. Český malíř, grafik, sochař, sklářský výtvarník a teoretik. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
jako žák E. Dítěte a V. H. Brunnera mezi 1917 – 21 a mezi 1921 – 23 na AVU v Praze jako žák M. Švabinského. Mezi 1927 – 35 byl členem SVU Mánes a od 1935 Umělecké Besedy v Praze. Od 1945 byl profesorem na VŠUP v Praze. Vedl Školu pro užitou malbu (1945 - 1948) a poté Ateliér malířských technik skla (1948 - 1962)
Patřil k mnohostranným osobnostem české výtvarné kultury. Zabýval se užitou grafikou, malbou, mozaikou a plastikou. Vyhledával vnitřní zákonitost tvaru, potlačování nahodilostí a úsilí o nalezení řádu, uplatňuje se v řadě monumentálních realizací. V plastice hledal ideální tvar konkrétního objemu ženské postavy. V malbě se zajímal o barvu a o harmonii výtvarného celku. Byl významný teoretik a pedagog zejména při výchově poválečné sklářské generace a měl podíl na vzniku nové české skleněné plastiky. Jako grafik navrhoval knižní obálky a plakáty, i poštovní známky.
