Antonín Chittussi

Narodil se 1. prosince 1847 v Ronově nad Doubravou a zemřel 1. května 1891 v Praze. Byl to významný český krajinář přelomu 19. a 20. století. Jeho dědeček pocházel z Ferrary ze severu Itálie a později se usadil v Čechách. Antonín Chittussi se velmi brzy začal projevovat jako talentovaný. Už na gymnáziu byl jeho učitelem František Bohumír Zvěřina, absolvent krajinářské školy na pražské Akademii, který mu dal základy malby. V osmnácti letech odjel do Prahy, kde začal původně studovat na technice (1865-1866). Za dva roky ale vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění (prof. Emanuel Rom, Antonín Lhota), kde v té době též studovali Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder, Josef Tulka, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek. Akademie mu však svou úrovní nevyhovovala a proto ji opustil a studoval na uměleckých školách v Mnichově (1869, prof. Hermann Anschütz) a ve Vídni. Ve Vídni zároveň nastoupil k vojenské službě. Nacházel tam ale, stejně jako doma, jenom akademicky tradičně zaměřené profesory, takže se zase vrátil do Prahy, aby tu studoval u prof. Josefa Matyáše Trenkwalda (1870-1872). Roku 1872 odejel na studijní cestu do Uher a poté se potřetí vrátil na pražskou Akademii, tentokrát do ateliéru historické malby Jana Sweertse. Sám Chittussi se později stal učitelem malby, jeho žačkou byla třeba Zdenka Baunerová, která byla také jeho partnerkou. Právě ona ho přivedla k francouzské Barbizonské škole.
Jeho tvorba prošla značným vývojem od historické malby, portrétů a žánrových námětů až k plenérovému krajinářství. Od roku 1879 působil v Paříži. Inspirován přístupy Barbizonské školy vytvořil později lyrickou syntézu české a francouzské krajinalmby, někdy až s přesahy k impresionismu. V jeho obrazech najdeme motivy z Barbizonského lesa, z Železných hor, jihočeských rybníků.