Antonín Hudeček

Narozen 14. ledna 1872 v Loucké, zemřel 11. srpna 1941 v Častolovicích. Český malíř, krajinář.
Antonín Hudeček patří mezi nejvýznamnější malíře přelomu 19. a 20. století. Začínal jako figuralista, malbu studoval na pražské Akademii u Maxe Pirnera a Václava Brožíka, později také v Mnichově. Zásadní vliv na jeho malířský styl však měli „mařákovci“, skupina malířů pod vedením krajináře Julia Mařáka (1832–1899). Společně s nimi a Antonínem Slavíčkem (1870–1910) zajížděl na plenérová soustředění do okolí Okoře, kde se postupně vytvořila malířská kolonie. Vznikla řada obrazů, barevně vytříbených pohledů do krajiny, kompozice s rybníky či lesní průhledy se světelnými reflexy. Byla to doba hledání svébytného výrazu a vyrovnávání se s podněty francouzského umění, především impresionismu.
V roce 1902 cestoval s Janem Preislerem po Itálii a Sicílii. Z cesty vytěžil značný počet olejových skic, podle nichž pak maloval rozměrné mariny. Později maloval krajiny v okolí Kolína a pohledy na Prahu. Koncem roku 1908 odjel na Sicílii podruhé, doprovázen svými přáteli sochařem Jaroslavem Vorlem a jeho manželkou operní pěvkyní Marianou Vorlovou, a do konce dubna 1909 pobýval v Syrakusách. Do Mariany se Hudeček zamiloval a měl s ní nemanželského syna Jiřího. Za války spolu s ní pobýval v Solnohradu, kde se s nimi seznámil její pozdější druhý manžel, sochař Ladislav Beneš.
V roce 1909 Hudeček maloval v okolí Police nad Metují v Orlických horách. Dvakrát navštívil ostrov Rujanu, od roku 1920 pravidelně pobýval v Tatrách a v Banské Bystrici a od roku 1927 také na Podkarpatskou Rus. Roku 1930 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a za životní dílo dostal její cenu. V roce 1940 obdržel Národní cenu za malířskou tvorbu. Od roku 1927 žil ve své vile v Častolovicích, kde také v r. 1941 zemřel.