Antonín Michalčík

Narodil se 8. prosince 1914 v zakarpatském Užhorodu (dnešní Ukrajina) a zemřel 5. června 1998. Byl to malíř, grafik, typograf a pedagog. Před druhou světovou válkou studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze ve třídách Oldřicha Blažíčka a Cyrila Boudy. Těsně před vypuknutím druhé světové války navštěvoval Michalčík také pražskou Ukrajinskou akademii. Po obnovení činnosti vysokých škol pokračoval Antonín Michalčík ve svých studiích na Karlově univerzitě, a to oborem dějin umění a estetiky na Filozofické fakultě, kterou dokončil počátkem padesátých let. Své teoretické vědomosti zúročil také jako pedagog. Od roku 1963 působil více než deset let na pražské Střední uměleckoprůmyslové škole, kde vyučoval obory kreslení a dějiny umění, a to až do poloviny sedmdesátých let. Mezi nejplodnější období Michalčíkovy tvůrčí činnosti patřila zejména druhá polovina čtyřicátých let, kdy měl možnost prezentovat svá díla na úspěšných pražských autorských výstavách. V té době také čile ilustroval.
V padesátých letech působil Antonín Michalčík zdařile jako scénický výtvarník, například v pražském Národním divadle inscenací autorského baletu Václava Kašlíka „Jánošík,“ který byl v režii Vlastimila Jílka uváděn v letech 1953-58. Na podzim téhož roku 1958 měl Michalčík možnost představit pražskému publiku své obrazy z padesátých let na autorské výstavě v galerii Nová síň. V šedesátých letech se Antonín Michalčík odmlčel v prezentaci svých děl na výstavách, věnoval se pedagogické činnosti na uměleckoprůmyslové škole a knižním ilustracím. Jeho knižní ilustrace i jeho olejomalby promlouvaly ke čtenářům a divákům svou záhadnou atmosférou a tajuplností. Ve své tvorbě vycházel Antonín Michalčík z inspirací starými mytologickými a bájnými příběhy, romantickou poezií i klasickými literárními díly.