Antonín Procházka

Narodil se 24. června 1849 v Záběhlicích a zemřel 26. září 1903 v Praze. Byl to český sochař myslbekovské generace a restaurátor. Vystudoval sochařství na Akademii v Praze. Je především autorem monumentálních soch, pomníků, alegorických sousoší, ale také figurálních reliéfů. Vyšel z akademismu a dopracoval se k realismu levicového smýšlení. Jeho raným dílem je pískovcová výzdoba oltáře v kostele sv. Jiljí v Milevsku z roku 1883. Dále vyzdobil několik novorenesančních budov. V roce 1890 realizoval alegorii Pilnosti a ušlechtilosti na fasádě budovy Národního muzea. Pro Jubilejní zemskou výstavu 1891 vytvořil spolu s Františkem Hergeselem alegorické sousoší nad tympanonem hlavního portálu Průmyslového paláce, které zobrazovalo okřídleného Génia, ženskou postavu symbolizující Zemědělství a mužskou postavu symbolizující Průmysl.
Podílel se na výzdobě Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici od arch. Antonína Wiehla a Osvalda Polívky. 536/I v Praze 1, Rytířská 2, 22, 29 (1892 - 1894).
Do Panteonu Národního muzea vytvořil poprsí Jana Husa (1899, odstraněno 1937) a sochu Tomáše Štítného. Společně s Hergeselem realizovali tři významná díla: pomník Václava Beneše Třebízského v Třebízi (1892), získali 2. cenu v soutěži na pomník bratranců Veverkových; nejúspěšnější byli se sousoším s pracovní tematikou Hákování (Chléb náš vezdejší), které bylo oceněno roku 1900 na Světové výstavě v Paříži (dnes ve sbírce Národní galerie v Praze). Pracoval také jako restaurátor – kopista barokních kamenných soch, například s Čeňkem Vosmíkem vytvořil kopii Platzerova Souboj gigantů pro vstupní bránu Pražského hradu.