Čestmír Kafka

Narodil se 14. listopadu 1922 v Jihlavě, zemřel 21. května 1988 v Praze. Český malíř a grafik. Po studiu na reálném gymnáziu v Jihlavě a maturitě v Prostějově studoval v letech 1940 - 45 na Baťově Škole umění ve Zlíně. V letech 1942-43 musel studium přerušit a byl nuceně nasazen ve Štýrsku. Roku 1946 byl Kafka přijat ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze do ateliéru profesora Emila Filly. Zde se podrobně obeznámil s kubismem, konstruktivismem i Malevičovým suprematismem, volný čas věnoval studiu literatury a vlastní tvorbě. Za studií se seznámil s grafičkou Olgou Čechovou, která se později stala jeho ženou. Jejich syn Ivan Kafka je výtvarník.
Po dokončení studia (1949) byl Čestmír Kafka označován za formalistu a trockistu a vyřazen z veřejné činnosti.[1] Byl zakládajícím členem skupiny Trasa 54, se kterou potom vystavoval od roku 1957 do poslední výstavy skupiny v Mánesu a Bratislavě roku 1969.
Kafkovy rané kresby ze 40. let vycházejí ze surrealismu, ale ten měl během války a krátce po ní daleko k lyrickým snovým vizím jeho předválečných protagonistů a mnohem silněji v něm zaznívaly existenciální pocity a prvky absurdity. (cyklus Internáty, 1942-45) Kafkovo drsné a nesentimentální vidění světa, pocit marnosti, deziluze a bezvýchodnosti reflektuje obecné pocity generace 50. let. V 70. letech vytvořil sérii koláží, v nichž skládal útržky papíru, textilu nebo nalezených materiálů do symetrických plošných kompozic a kresebnou osnovu nahradil svorkami, nitěmi nebo jinými spojujícími prvky (cyklus O spojování dvou věcí, 1973-79), nebo vytvářel z nalezených předmětů magicko-realistické asambláže. Koncem 70. let vznikla série rozměrných maleb bílých krajin ohraničených tmavým horizontem, kde minimalistické lineární konstrukce a jimi vržené stíny vytvářejí iluzivní prostor a představují snové a odlidštěné krajiny a zároveň symbolizují bezčasí doby normalizace