Eduard Ovčáček

Narodil se 5. března 1933 v Třinci. V letech 1957 až 1963 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u profesora Petra Matejky. V roce 1962 studoval jako host u profesora Antonína Kybala na Vysoké škole uměleckprůmyslové v Praze. Jeho multimediální tvorba zahrnuje grafiku, malbu, propalovanou koláž, plastiku, vizuální a konkrétní poezii, lettristickou fotografii, akci a instalaci.
V roce 1959 se jeho působnost rozšířila též na slovenskou výtvarnou scénu, kde se stal spolu s grafikem Milošem Urbáskem iniciátorem vzniku nezávislé bratislavské skupiny umělců BRATISLAVSKÉ KONFRONTACE (1960), která prosazovala abstraktní umění - informel na Slovensku. V letech 1959 až 1968 se soustavně věnoval rozvíjení techniky strukturální a hlubotiskové grafiky a strukturální malby. Po založení KLUBU KONKRÉTISTŮ v roce 1967, jehož je spoluzakladatelem, se začal programově věnovat serigrafii a dřevěným polychromovaným prostorovým formám, které označuje termínem “architektony”. V serigrafiích uplatňuje racionální zřetele a postupy v kontextu písma a znaků . Výtvarnou variabilitu serigrafie rozšířil zejména v posledních letech díky digitální technice. V minulosti se mimo jiné zabýval instalacemi a akcemi s hořícími lany, při kterých akcentoval staronové znaky a geometrické aspekty.
Je signatářem „CHARTY 77“. Je členem Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR a spolku UMĚLECKÁ BESEDA v Praze. Věnuje se i pedagogické činnosti. Od roku 1963 až do okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 učil grafické techniky na Palackého univerzitě v Olomouci. V současné době je profesorem na Fakultě umění Ostravské univerzity. Žil a pracoval v Ostravě.