Emil Orlik

Narodil se 21. července 1870 v Praze, zemřel 28. září 1932 v Berlíně. Pražský malíř, grafik, fotograf a výtvarník.
Emil Orlik se narodil v pražském Židovském Městě v rodině krejčího jako sedmé z deseti dětí. V Praze navštěvoval německé gymnázium a poté přesídlil do Mnichova, kde roku 1893 ukončil studium na místní Akademii.
Od počátku své tvorby byl Orlik nadšeným experimentátorem. Vedle kresby a malby se věnoval i tvorbě plakátů, exlibris, úpravě knih a jejich ilustrování. Pro Německé divadlo v Berlíně navíc vytvořil řadu jevištních a kostýmních návrhů. Žil a pracoval na mnoha místech: v Praze, Berlíně, Vídni a Mnichově, podnikal četné studijní cesty po Evropě, ale nejen zde. Jako první ze středoevropských umělců se vydal do Japonska, kde se seznamoval s uměním japonského dřevořezu, později navštívil i Afriku a Spojené státy.
Poprvé samostatně vystavoval roku 1902 v pražském Rudolfinu a Praha se také stala dějištěm jeho velké posmrtné výstavy v roce 1934.
Emil Orlik byl významným umělcem secesního období – mimo jiné členem uměleckých sdružení Vídeňská secese a Berlínská secese. Různými technikami vytvořil stovky děl, které věrně ilustrují náladu své doby, a zachytil podobizny řady svých význačných současníků. Jako proslulý portrétista byl Emil Orlik pozván roku 1918 do Brestu Litevského, aby tam zpodobil účastníky mírové konference. Uznání si vydobyl i jako pedagog na uměleckých školách v Praze, Vídni a Berlíně, kde jako profesor na Škole pro grafiku a knižní umění při Uměleckoprůmyslovém muzeu působil plných 27 let až do své smrti. Orlikova díla jsou součástí mnoha významných sbírek.