Narodila se 25. září 1940 v Kostelci nad Černými lesy, zemřela 20. října 2005 v Praze. Česká malířka, scénografka, básnířka a prozaička. Manželka a spolupracovnice Jana Švankmajera. Od raného mládí kreslila a v letech 1954 – 1958 studovala na Průmyslové škole bytové tvorby řezbářství u prof. Václava Markupa a kresbu u prof. Vladimíra Landy. V letech 1958 – 1962 studovala scénografii na Katedře loutek Akademie múzických umění u prof. Richarda Landera. Roku 1960 se podílela jako výtvarnice na přípravě inscenace Škrobené hlavy Divadla masek a seznámila se s Janem Švankmajerem. Na podzim téhož roku se za něj provdala a v roce 1963 se manželům narodila dcera Veronika. Roku 1964 vystavovala spolu s Janem Švankmajerem se skupinou Máj, samostatně roku 1967 v Galerii mladých v Mánesu. Po srpnové okupaci roku 1968 vyřídila doklady pro celou rodinu a emigrovala s nimi do Rakouska. Jan Švankmajer zde natočil krátký film a pak se rozhodl vrátit domů, Eva ho s dcerou nedobrovolně následovala. Roku 1970 se Švankmajerovi stali členy Surrealistické skupiny a Eva se stala v té době jakousi neformální „vedoucí”. Oba se podíleli na všech aktivitách surrealistické skupiny V době normalizace se živila jako tvůrce kostýmů pro divadlo a film a od poloviny 70. let si s Janem Švankmajerem zřídila keramickou dílnu. V roce 1975 se Švankmajerovým narodil syn Václav, který se později stal autorem animovaných filmů. Roku 1976 se seznámila s Emilou Medkovou, která v té době obnovila spolupráci se Surrealistickou skupinou, a stala se její blízkou přítelkyní. Od roku 1981 Švankmajerovi rekonstruovali zdevastovaný zámek v Horním Stankově, který zakoupili aby si zde zřídili keramickou dílnu. Zámek postupně proměnili v surrealistickou Kunstkameru.
původní stav, glazováno
Provenience: z pozůstalosti významného filmového režiséra
