František Cína Jelínek

Narodil se 6. června 1882 v Praze, zemřel 3. února 1961 v Praze. František Jelínek se narodil v Praze-Karlíně jako syn hostinského. Studoval na gymnáziu, z kvarty pak přešel na uměleckoprůmyslovou školu, kde studoval v letech 1895-1899. Dále pokračoval na Akademii výtvarných umění (1899-1907) u profesorů Rudolfa von Ottenfelda a Vojtěcha Hynaise. Patřil k veselé partě umělců, odkud také pochází jeho přezdívka. Chtěl se odlišit od mladšího kolegy – studenta akademie, který byl také Františkem Jelínkem – převzal si z německého Franzina (František) poslední dvě slabiky ve fonetické podobě – zina [cína]. Přátelé mu pak mnohdy neřekli jinak než Cíno.
Byl malířem – krajinářem, jeho uměleckými vzory byli Kaván, Slavíček, Bubeníček, vesměs studenti Mařákovy školy, jeho dílo jde cestou romantického realismu. Rád maloval v přírodě, hlavně české horské krajiny, nálady zimní i letní. Byl také vášnivým a nadšeným sokolem a lyžařem. Zimní lyžařskou sezónu trávil na Benecku v Krkonoších. Vysočinu „objevil“ už v roce 1907, později si postavil chatu na Křižánkách, kde trávil s rodinou celé léto. Stal se také jedním z prvních propagátorů lyžování na Svratecku.
Samostatně vystavoval v pražské Rubešově galerii (1917), v Topičově salonu (1924) a v Hradci Králové. Důvodem toho, že si malíř do podpisu přidal ještě přezdívku "Cína" byla skutečnost, že krátce po skončení jeho studia na Akademii tam nastoupil jiný, o osm let mladší, rovněž František Jelínek. Přezdívka nesouvisí nijak s kovem cínem. Jedná se o domácké slovo odvozené od osobního jména, v tomto případě z německého jména Franz, zdrobněle Franzina (česky Francie), zkráceně a foneticky "Cína".