František Hudeček

Narodil se 7. dubna 1909 v Němčicích, zemřel 13. května 1990 v Praze. Český malíř, fotograf, ilustrátor, typograf a grafik. Mezi lety 1928 - 1931 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v atelieru Františka Kysely. Byl členem Umělecké besedy a Skupiny 42, v šedesátých letech také tvůrčí skupiny Radar. V polovině 30. let pro inspiraci využíval řadu experimentálních technik – frotáž či náhodně ztuhlé škrobové papíry tzv. škrobáky. Právě škrobáci daly vzniknout asi jeho nejslavnějšímu dílu – objektu Sokrates a Faidros čili o kráse (GASK – Galerie Středočeského kraje). Koncem 30. let si uvědomil, že cesta čistého surrealistického fantaskna je slepá. Navrátil se tedy k viděnému světu, městu a člověku, člověku osamělému, člověku spoutanému městem – k nočnímu chodci, v němž Hudeček stvořil své vlastní alter ego. Stále více se přikláněl ke geometrickému vyjádření řádu vesmíru či městské krajiny.
Po dlouhé pomlce let padesátých se vrátil k malování. Podobně jako dřív a možná ještě intenzivněji je cítit rozdvojení jeho tvorby na dvě naprosto odlišné vrstvy – na jedné straně neproniknutelné skrumáže hmoty, lesa či stromu, a na straně druhé to jsou čistě geometrické sítě, vlnění a šachovnicové překrývání jasně barevných ploch umělecky zpodobňující spektrání vlastnosti světla. Některými svými obrazy se tak ve své pozdní tvorbě přiblížil téměř k tehdy
slavnému op-artu.