Narodil se 25. května 1849 v Praze, zemřel 15. listopadu 1916 v Praze. Český malíř. František byl již v mládí považován za velmi nadaného umělce, první úspěchy slavil již v žákovských letech. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“, do níž patřili i Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík, Josef Tulka, Julius Mařák, Adolf Liebscher aj. – generace vlasteneckých umělců glorifikujících národní myšlenky. Jeho malířský styl plně odpovídal tehdy rozšířenému oficiálnímu vkusu, tvořil v akademicky uhlazené formě ovlivněné neorenesancí. Byl vynikající kreslíř a malíř historických a alegorických výjevů včetně monumentální malby, perfektní figuralista.
Spolu s Mikolášem Alešem vyhráli soutěž na výzdobu foyer Národního divadla, mimo to mu také byla svěřena výzdoba stropu hlediště (alegorie osmi múz - Epika, Lyrika, Tanec, Mimika, Hudba, Malířství, Sochařství, Architektura jsou oleje na plátně, umístěné již hotové na strop) a byl autorem první opony, která shořela roku 1881. K dalším Ženíškovým význačným dílům patří malby oken karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje, lunety v Národním muzeu či řada portrétů.
V letech 1885 – 1896 byl profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (jeho asistentem byl Jakub Schikaneder). V letech 1896 – 1915 byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Za svého pedagogického působení vychoval celou řadu žáků, mezi nimiž jsou např. Jaroslav Špillar, Jan František Gretsch, František Urban, Jan Dědina, V. K. Budka, Karel Záhorský, Arnošt Hofbauer, syn František Ženíšek mladší, Jan Preisler aj.
Provenience: Přiložen písemný znalecký posudek PhDr. Naděždy Blažíčkové Horové | Publikováno: ve Zlaté Praze, fotografie v detailu předmětu | rámováno