Hella Guth

Narodila se 16. února 1908 v Kostelní Bříze u Sokolova, zemřela 16. 10. 1992 v Paříži. Malířka, grafička.
Narodila se v rodině židovsko-německého lékaře pneumologa Ernsta Gutha (1877 – 1926) a Heleny, roz. Rosenzweigové (1879 – 1944). Rodina se přestěhovala do Kladna a v roce 1920 do Ústí nad Labem, kde otec vedl plicní sanatorium.
Maturovala v roce 1926 na reálném gymnáziu v Ústí nad Labem. Již na střední škole se vzdělávala u malířky T. Sandmannové a u jménem neznámého pedagoga z výmarského Bauhausu, 1926 navštívila Mezinárodní výtvarnou výstavu v Drážďanech, poznala díla P. Kleea a N. Gončarovové. 1926 – 29 studovala ve Vídni Uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru profesora W. Müllera-Hofmanna. Tam vznikly její první výrazné dřevoryty a linoryty, ovlivněné německým expresionismem. Na raných olejomalbách je znát poučení italskou renesancí, sociálním civilismem, novoklasicismem a imaginativním realismem. 1929 – 30 se v Liberci živila reklamní grafikou a aranžováním výkladů, 1930 – 31 se zdokonalovala v malbě u profesora W. Nowaka na pražské AVU. Levicová orientace ji vedla k přátelství se spolužáky J. Bauernfreundem a E. Nemesem. Před odchodem do emigrace přispívala kresbami především do listu Prager Presse a dalších německých i českých levicových periodik a věnovala se soustavně malbě; zajímaly ji sociální motivy cikánů, černochů, městských proletářů, periferie. Díky Bauernfreundovi a Nemesovi objevila Slovensko, kam ve třicátých letech častěji zajížděla malovat. Vrcholu své předválečné tvorby dosáhla ilustračním cyklem dřevořezů k deseti písním Třígrošové opery B. Brechta (1932 – 33), který vydala jako album a samostatně je vystavila. V roce 1933 se účastnila divadelního festivalu v Moskvě, 1936 vystavovala se skupinou Prager Secession, spolupracovala s antifašistickou německou emigrací.
Koncem května 1939 přešla polské hranice, v červenci z Gdyně odplula do Anglie; v Londýně se v roce 1940 provdala za levicového publicistu Ottu Eisnera (rozvod 1944). Živila se ilustracemi a novinovou kresbou, ve volných kresbách a olejích ovšem vyzrála ve vyspělou osobnost surrealistického umění. 1942 - 43 získala stipendium od Kulturního odboru československé exilové vlády a v červnu 1943 na své první samostatné výstavě v The Czechoslovak Institute v Londýně představila okolo tří desítek kreseb, akvarelů, kvašů a olejomaleb.
Prvky vegetace a rozklad figur i předmětů, kterými reagovala na válečné události, zůstaly v jejích obrazech i po válce. V roce 1947 se podruhé provdala za výtvarného teoretika Franka Poppera (* 17. 4. 1918, Praha; manželství bylo později rozvedeno) a 1951 se s ním usadila ve Francii, kde ještě téhož roku měla kladný ohlas její první výstava, která zahájila její vrcholné umělecké období. 1954 – 59 vystavovala opakovaně v Salon des Réalités Nouvelles. Od roku 1955 trvale žila v Paříži. V dalším díle se vyrovnávala s estetikou abstraktní malby. Přetínající se čáry a linie a prostupující se barevné horizonty vytvářejí hustou síť, která neztrácí přehlednost. Složité obrazové struktury jsou dynamické, variabilní, přesně rytmizované a v evropském kontextu velmi originální. V roce 1958 obdržela stříbrnou medaili Prix Suisse de peinture abstraite. Od počátku šedesátých let prostupovaly její kompozice prvky figurace, vtěsnané do graficky cítěného, bohatě členitého obrazového prostoru. Barevné skvrny čerpaly poučení z díla malířky Sonji Delaunay. Hella Guth si oblíbila techniku pastelu. Roku 1978 pro vážnou oční chorobu zanechala malby, 1981 se vrátila k umělecké tvorbě řadou abstraktních, většinou černobílých tuší či tužkou dotvářených jemných koláží.