Jakub Obrovský

Narodil se 23. prosince 1882 v Bystrci u Brna, zemřel 31. března 1949 v Praze. Moravský sochař, malíř, grafik a spisovatel. Studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze u Celdy Kloučka, E. K. Lišky, K. V. Maška a Stanislava Suchardy (1897 – 1901). Ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění u Maxe Pirnera (1901 – 1904), kde se roku 1919 stal profesorem a ve druhé polovině 30. let jejím rektorem. V letech 1905 – 1906 nastoupil vojenskou prezenční službu. V roce 1907 získal Hlávkovo stipendium, v říjnu odjel do Itálie. V Římě se setkal se Štursou a Nejedlým, společně odjeli na poloostrov sv. Magdalény. V roce 1908 se vrátil do Prahy, najal si ateliér na Karlově náměstí. V roce 1914 měl soubornou výstavu v Obecním domě. 1921 byl jmenován (spolu s Hynaisem, Kafkou, Mařatkou, Myslbekem, Štursou a Švabinským) řádným členem pařížského Salonu. V roce 1936 odmítl účast na výtvarné soutěži olympijských her v Berlíně. Byl jedním z iniciátorů boje proti zneužití olympijských her nacistickým Německem. Byl zvolen předsedou výboru pro uspořádání Lidových her na Strahově, stal se předsedou Výboru na obranu Španělska. Patřil k dobrým organizátorům výtvarného a společenského života (Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (zakládající člen), Jednota umělců výtvarných, vídeňský Hagenbund, Umělecká beseda, Mánes).