Jan Honsa

Narodil se 8. června 1876 v Tisové u Vysokého Mýta, zemřel 9. září 1937 v Poličce. Český malíř a grafik - krajinář, žák Julia Mařáka na pražské Akademii a jeden z nejmladších malířů generace tzv. mařákovců. Po ukončení měšťanské školy pracoval s otcem a starším bratrem v hospodářství. Ve volných chvílích kreslil vše, co kolem sebe viděl. Na jaře r. 1893 byl přijat do krajinářské speciálky prof. Julia Mařáka na pražské malířské akademii. Jeho spolužáky byli František Kaván, Antonín Slavíček, Alois Kalvoda, Jaroslav Panuška a Otakar Lebeda. Jeho malířská tvorba byla založena na trvalém a hlubokém kontaktu s přírodou. v obrazech z ranné doby (okolo r. 1903) je vidět nejvíce vliv impresionismu. Méně známé jsou jeho kresby z doby 1. světové války, kdy žil několik let v Praze. Je to asi 150 drobných formátů se staropražskými motivy. Dnes mají i dokumentární hodnotu.
V životě J.Honsy se střídala období šťastná, spojená s hledáním nových postupů, která prohlubovala Honsovo samotářství až k depresím. Chuť do života mu vždy dodávala práce, ať už přestavba požárem zničeného domu v Běstovicích, nebo poslední malířská etapa v okolí Poličky po tragické smrti manželky. Jan Honsa zemřel v r. 1937.
I když většina krajinářských prací čerpala náměty z Podorlicka a Vysočiny (Pohled na Poličku, Chalupy v kameničkách, Krajina na Tiché Orlici, Běstovická alej, Na Horkách, Dub u Darebnic aj.), převyšuje svojí uměleckou úrovní regionální význam a řadí se do vývoje české krajinomalby. Svědčí o tom 75 samostatných nebo společenských výstav a fakt, že několik jeho prací vlastní i Národní galerie v Praze.