Jan Merta

Narodil se 4. prosince 1952 v Šumperka. Patří k nejvýznamnějším českým malířům umělecké generace, která na výtvarnou scénu nastoupila v osmdesátých letech dvacátého století. Svá raná díla z první poloviny šedesátých let vytvářel v duchu naivního mysticismu. Jan Merta maloval už od útlého dětství s velkým zájmem. Jeho otec, který sám nadaně maloval, svůj talent bohužel dále nerozvíjel, byl ale svému synovi v malbě prvním rádcem a učitelem. V Mertových třinácti letech se jeho rodina přestěhovala z Liberce do Ústí nad Labem. Zde bylo pro malířský vývoj mladého Jana Merty podstatné setkání s ústeckým malířem a pedagogem Janem Danielem Smetanou, který jej uvedl do světa moderního umění a byl mu svou oddaností a věrností malířskému umění dobrým příkladem. Těsně před srpnovými událostmi roku 1968 využil patnáctiletý Jan Merta možnosti vycestovat s Janem Danielem Smetanou do Vídně, kde se dostal ke studiu starých mistrů v tamějších muzeích a galeriích. Krátce po okupaci sovětskou armádou přešel Jan Merta do Prahy, kde v letech 1968 – 1972 studoval na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara. Po maturitě se několikrát pokoušel dostat na Akademii, ovšem vzhledem ke svému kádrovému profilu v době normalizace nebyl opakovaně přijat. Prošel nejrůznějšími zaměstnáními, živil se jako provozní technik podniku bytového hospodářství, pracoval jako vrátný v Národní galerii, hlídač a uklízeč. Maloval spíše svátečně. Na Akademii výtvarných umění byl přijat až po deseti letech od ukončení střední školy, v roce 1981. Studoval v ateliérech grafika a malíře Oldřicha Oplta a malíře a typografa Jiřího Ptáčka. Akademii dokončil v roce 1987. Více než samotné studium Jana Mertu na Akademii oslovila generace kolegů, sice vzhledem k jeho pozdnímu nástupu na školu podstatně mladších, seznámil se však díky nim s výtvarným uměním, které bylo mimo tehdejší úředně podporované proudy a oficiální svazy. Se svými kolegy, ke kterými patřili například Petr Nikl, Antonín Střížek, Jiří David nebo Tomáš Císařovský, poznali tehdy ilegální díla podzemních ateliérů Stanislava Kolíbala, Adrieny Šimotové, Václava Boštíka či Čestmíra Kafky. Jan Merta se tak obeznámil se současným kvalitním výtvarným uměním a zároveň si studiem v akademické knihovně velmi zodpovědně rozšiřoval a doplňoval své teoretické znalosti moderního umění, poválečné americké tvorby a dalších souvislostí, které doposud opomíjel. Začátek Mertovy samostatné tvorby po ukončení Akademie se sice časově překrýval s obdobím vzniku umělecké skupiny „Tvrdohlaví,“ jeho výtvarný projev byl však zcela osobitý a samostatný. Jeho malba je individuální povahy, závislá na osobnosti autora a jeho prožitcích a zkušenostech.