Jan Trampota

Narodil se 21. května 1889 v Praze, zemřel 19. října 1942 v Poděbradech. Jan Trampota se narodil na Žižkově a je nejstarší z pěti dětí Jana Trampoty a Vendelín Michalovičové.
Zde, na Žižkově, vlastnil jeho dědeček menší krámek – obuvnictví. Tehdy tato pražská čtvrť patřila k těm chudším a právě chudoba sehrála později v Trampotově životě vážnou roli.
Kolem roku 1910 se kvůli malým výdělkům Trampotovi krámku vzdali a odstěhovali se za lepší vidinou do ciziny za moře. Odcestovali všichni kromě nejstaršího syna Jana.
Pravděpodobně především kvůli finančním problémům, ale také díky zálibám se Jan Trampota prvně vyučil zahradníkem a až poté započal studium na Uměleckoprůmyslové škole. Zde jako asi všichni, kteří prošli touto školou, studoval pod taktovkou profesora Emanuela Dítěte. Současně navštěvoval Trampota večerní školu aktu pod vedením Jana Preislera.
Během let 1907 – 1908 vytvořil Jan Trampota svá první figurální díla. Styl jeho tvorby velmi úzce souvisel s atmosférou školy Emanuela Dítěte. V letech 1911 – 1913 se stejně jako většina umělců této doby zabýval i Jan Trampota kubismem. Nebyl ovšem tak důsledný a pečlivý jako přední kubističtí tvůrci – pouze využíval kubistických prostředků k vyjádření duchovního obsahu nebo jen námětu, zobrazujícího prostou skutečnost všedních událostí.
Ve své kubistické tvorbě zobrazoval Trampota především akty. Svou figuru skládal z drobných, velmi ostře řezaných plošek, které pak sestavoval před barevně tlumené pozadí. Podle některých expertů se Jan Trampota zabýval kubismem především teoreticky.
Během let 1913 – 1914 Jan Trampota navštěvoval soukromou školu Vincence Beneše a Otakara Nejedlého. Během těchto let namaloval několik obrazů především imaginativního rázu. V této době definitivně opustil kubismus a začal usilovat o expresi. V létě roku 1915 pobýval Jan Trampota v Nové Vsi u Chotěboře. Bydlel zde s přítelem sochařem Josefem Kubíčkem a nějakou dobu zde trávil společně s Otakarem Nejedlým. Zdržovali se na tamějším zámku jako čestní hosté majitelky Mixové-Šťastné. Této velké pocty se mu dostalo především díky jeho členství ve skupině Mánes a pravděpodobně i díky osobní přímluvě právě Otakara Nejedlého. Tento pobyt byl pro další vývoj Trampotovy tvorby velmi důležitý.
Roku 1921 se Jan Trampota oženil s divadelní ochotnicí Albertinou Venclovou. Právě nejspíše kvůli tomu, že působila jako ochotnice v divadle, měla pro Trampotovu práci pochopení a dovedla s ním sdílet život malíře v Pečíně. Tomuto mladému novomanželskému páru se ve stejném roce, kdy se konala svatba, narodil syn Vratislav.
Po smrti Trampotovy ženy v roce 1928 trávil Jan mnoho času v Praze a velice truchlil. Její smrt znamenala významný zásah do osobního života malíře, ale také do jeho tvorby. Právě pro svůj velký smutek se v roce 1930 připojil ke svému příteli Josefu Kremličkovi na jeho cestě do Francie. Po krátké návštěvě Paříže společně odcestovali do Normandie a usadili se v Etretatu, kde Trampota zůstal až zhruba do poloviny roku 1931.
Během třicátých let zůstalo mnoho Trampotových obrazů nedokončených. Jedním z důvodů mohla být i jakási nespokojenost s nimi. Snažil se zvítězit nad námětem a možná ze strachu z prohry je velmi často odkládal a začínal stále znova a znova. Na konci tohoto období se pravděpodobně dlouho potlačovaná nemoc nedala již přemáhat a skrývat. Nemocné srdce začalo malířovu činnost velmi ovlivňovat. Přes to všechno se u Trampoty na samotném konci třicátých let dalo vypozorovat jisté nové období. Maloval obrazy ze svého okna nebo zahrady, na víc mu již nestačily fyzické síly.