Jaroslav Panuška

Narodil se 3. března 1872 v Hořovicích, zemřel 1. srpna 1958 v Kochanově u Světlé nad Sázavou. Český malíř, kreslíř, ilustrátor.
Jaroslav Panuška se narodil v Hořovicích, kde jeho otec František působil jako geometr u evidenčního katastru. V letech 1876-1880 žije rodina v Proseči u Skutče, v roce 1880 se stěhují do Prahy. V letech 1883-1887 studuje Panuška na smíchovském gymnáziu. Tady se také začne projevovat jeho výtvarné nadání – s oblibou kreslí podle obrázkových časopisů a knih, hlavně výjevy z bitev. V roce 1889 podnikne cestu do Drážďan a Mnichova a na podzim vstupuje na Akademii výtvarných umění v Praze do speciálky figurální malby prof. Maxmiliána Pirnera. V červnu 1890 načas opouští akademii a odjíždí za otcem na Balkán, kde maluje romantické krajinné motivy. Po roce se vrací zpátky do Prahy a počátkem roku 1892 se dává podruhé zapsat na akademii. Tentokrát do krajinářské speciálky prof. Mařáka. Tu na rok přeruší kvůli jednoleté vojenské službě, v roce 1897 znovu vstupuje do Mařákovy školy a zůstává do jara 1898. V letních měsících roku 1898 opět podniká cestu na Balkán a do Benátek. V tomto roce se také stává členem „Mánesa“.
Panuškovo rané dílo je plné rázovitých postav, strašidel, upírů, umrlců, čarodějnic, duchů a ďáblů.
V roce 1900 se stává členem Jednoty výtvarných umělců. Zároveň v tomto období kreslí pohádkové výjevy a ilustrace k českým pohádkám K. J. Erbena a Václava Říhy. Rané Panuškovo dílo působí strašidelně, morbidně a doboví výtvarní kritici jej označují jako dekadentní. Počátkem 20. století je ovlivněn romantismem a ve velké míře maluje, podle vlastního odhadu nejméně stovku obrazů a obrázků zřícenin, tvrzí, hradů a zámků Čech, Moravy i Slovenska – buď jejich současný stav, nebo rekonstrukci dle vlastních představ. Některé maloval i vícekrát, např. hrad Lipnice. „Hrad Lipnice v 16. století“, „Obléhání Lipnice Švédy“, „Lipnice před požárem v r. 1869“ a další.
V roce 1907 nastupuje cestu impresionismu, olej „Cikánky u ohně“ (1907), opět maluje hrady, staropražské motivy, krajinomalby, historické a prehistorické náměty. Kolem r. 1920 začíná malovat akvarelem a kvašem sérii pohledů na hrady a zámky jednotného rozměru na anglickém kartonu. Soubor čítá asi 60 ks a končí přibližně v polovině 30. let. Současně tvoří ve stejném provedení i několik obrázků, kde do prostředí starých hradů nebo krajiny s dominantou hradu umístil hrůzostrašné a strašidelné motivy.
V roce 1922 si najímá v Kochánově u Světlé nad Sázavou domek, kde tráví spolu se svou rodinou celé léto. O rok později zakoupil v Kochánově pozemky i s lesem a polnostmi a začal stavět selskou usedlost s hospodářstvím. V prvním poschodí si zařídil malířský ateliér. Není známo, kdy přesně přišel Panuška na Vysočinu, ale už od roku 1915 pravidelně začal jezdit do Lipnice a přivedl sem také Jaroslava Haška, jehož podobiznu několikrát kreslil (naposledy na smrtelném loži). V roce 1926 se Panuška i s celou rodinou natrvalo stěhuje do Kochánova, kde žije až do konce života.
Panuškovo rozsáhlé malířské dílo můžeme rozdělit do dvou tvůrčích oddílů, které se na první pohled tematicky dosti odlišují. První část jeho tvorby bychom mohli nazvat Panuška – fantasta; jsou to jeho „dekadentní“ práce z konce devatenáctého a počátku dvacátého století. To je tvorba známá a divácky velmi atraktivní. Druhou, všeobecně méně známou a upozaďovanou část jeho díla, lze označit termínem Panuška – archeolog a krajinář. Zde se projevuje Panuškův zájem o minulost a její stopy v krajině, který byl v jeho díle přítomný už od počátku, ale zviditelňuje jej až v prvním desetiletí dvacátého století. Této poloze se pak věnuje po zbytek svého života.
Malířské tvorbě se věnovali i Panuškovi synové Jaroslav a Vladislav.