Autoři a ceny

Josef Matička

(1893 - 1976)
Sledovat

Narodil se 13. září 1893 Tejnka u Prahy, zemřel 7. července 1976 v Litomyšli. Český malíř, bibliofil a sběratel umění.
Výtvarný projev Josefa Matičky vzešel z jeho rané tvorby, kterou ovlivnily moderní umělecké směry (impresionismus, expresionismus, kubismus, surrealismus), od 40. let se jeho dílo začalo ubírat vlastním originálním směrem, kterým se zcela programově obracel k lidovému umění, svým dílem se Matička snažil reflektovat podstatu českého národa a složitost jeho osudů. Josefa Matičku je tak možné zařadit mezi solitéry českého výtvarného umění, mezi které patří Josef Lada či Jan Zrzavý, kteří svou tvrbou vybočují z dobových schémat výtvarného umění.

Matička se v letech 1912 a 1913 pokoušel dostat na pražskou akademii výtvarných umění, ale u obou přijímacích řízení byl odmítnut. Zapsal se tedy alespoň do večerních kurzů na této škole a na podzim roku 1912 začal studovat pozemní stavitelství na České vysoké škole technické v Praze (pozdější ČVUT) a od školního roku 1914/15 obor architektura a pozemní stavitelství. Většinu svých dosavadních výtvorů zničil, proto známe z jeho nejranější tvorby jen několik málo obrazů. Zásadní vliv měla na Matičku posmrtná výstava A. Slavíčka, která se konala v pavilonu Mánesa v roce 1910 a tvorba skupiny Osma. V roce 1919 se v Praze na přednáškách V. V. Štecha seznamuje s Annou Theinovou, svou budoucí manželkou. Anna se narodila v Litomyšli, po absolvování gymnázia (v roce 1917 jako první dívka v historii této školy skládá maturitní zkoušku) odjíždí studovat filozofii do Vídně a v roce 1918 se zapisuje na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1921 spolu poprvé navštěvují Litomyšl, město, které se stane inspiračním zdrojem Matičkovy malířské tvorby.
Ve svých třiceti letech ukončuje v roce 1923 studia architektury a pozemního stavitelství a nastupuje do praxe, vleklá nemoc (tuberkulóza kostí a páteře) mu ale zabrání v dalším výkonu povolání, neboť mu lékař zakáže dlouhé stání u rýsovacího prkna. Anna Theinová dokončí doktorát z filozofie a 22. prosince 1923 se vdává se za Josefa Matičku. Manželé Matičkovi bydlí v Praze na Letné. Josefův zdravotní stav není dobrý, rodinu existenčně zajišťuje Anna. Ve 30. letech ukrývají uprchlíky z nacistického Německa. Na počátku 30. let se Matička instinktivně vrátil k malířství, střídá výtvarný projev stejně jako náměty obrazů. V jeho tvorbě můžeme nalézt zpětnou recepci expresionismu, surrealistických vlivů, i kubismu. Vedle krajin se věnoval zátiší i figurálním námětům. V roce 1925 se seznamuje s litomyšlským malířem Josefem Voleským, který ho uvede do Sdružení výtvarníků v Praze, se kterým Matička v roce 1932 jako host poprvé vystavuje a v roce 1940 mu je ve výstavních prostorách sdružení, v domě U Medvídků v Praze, uspořádaná první samostatná výstava.
Protože Anna a Josef žijí v tzv. smíšeném árijsko-židovském manželství potýkali se s rasovým útlakem během 2. světové války, hledají útočiště Litomyšle. Zde je však v roce 1942 Anna spolu se svojí rodinou zařazena do transportu, ze které ho je vyřazena, podobné štěstí již nemá o 2 roky později, kdy je deportována do sběrného tábora Hagibor v Praze, odkud je převezena do koncentračního tábora Terezín. Také Josef je v roce 1944 zatčen a nejprve dopraven na pardubické gestapo, v prosinci je převezen na Pankrác a poté do Hagiboru. Po osvobození se manželé šťastně se setkávají v pražském bytě, Anna však zbytek své rodiny již nikdy nespatří, neboť umírají v Osvětimi.
V roce 1945 vstupují oba manželé do KSČ, neboť se proklamovaný program strany shoduje s jejich přesvědčením o potrestání válečných zločinců a kolaborantů. Josef Matička se po druhé světové válce začne naplno věnovat své lásce – malování. Obrazy z druhé poloviny 40. a z let 50. představují vrchol litomyšlské tvorby J. Matičky. Zásadní roli pro něj hraje silueta města, zámku, kostelních věží a náměstí, Horní náměstí v Litomyšli (1946), Na trhu (1952). Vedle Litomyšle se v námětech obrazů objevuje i Praha, v roce 1951 si Matička přivodí těžký úraz kolene, což mu znemožní vzdalovat se od bytu v Dlouhé ulici, pracuje v uličkách Haštalské čtvrti, kde zachycuje intimní městská zákoutí. V roce 1962 si Matičkovi kupují kamenickou chalupu v Budislavi u Litomyšle, kde si Josef zřizuje ateliér, často také chodí malovat do plenéru. Sbírá místní lidové umění – výrobky ze zaniklé sklárny na Posekanci, lidové plastiky ze dřeva, hospodářské nářadí, staré židle i malované truhly. V Budislavi kolem sebe shromažďoval prvky lidového umění a stále více ctil tradici lidového umění a sám sebe stále více pokládal za pokračovatele této tradice. Právě lidovost, srozumitelnost i skrytá krása lidového umění korespondovaly s výtvarným názorem, který se začal v malíři formovat od 40. let. Obrazy s budislavskou tematikou jsou poetickými, hravými výpověďmi o harmonii s přírodou i životem.

7. července 1976 Josef Matička umírá v Litomyšli, Anna Matičková umírá 1. srpna 1985. Manželé Matičkovi jsou pochováni na litomyšlském hřbitově, autorem sochy Múzy stojící na jejich hrobě je sochař Olbram Zoubek. Manželé Matičkovi odkázali Městské galerii Litomyšl početný soubor svých obrazů i děl malířů 1. poloviny 20. století (Čapka, Fillu, Zrzavého).

Aktuálně dražené položky

Pohled na město
akvarel na papíře,1957
v 41 ✕ š 57 cm
Signatura: vpravo dole

rámováno, pasparta, zaskleno, autorem je zajímavý litomyšlský malíř a sběratel děl Čapka, Zrzavého a dalších, jehož tvorba je někdy řazena k tzv. "naivní malbě", manžel filozofky Anny Matičkové

Dražit
Ulička v Proseči
olej na sololitu,1974 - 1975
v 33 ✕ š 40 cm
Signatura: vlevo dole

Provenience: na zadní straně přípis autora | rámováno, rám a malba mírně poškozeny, autorem je zajímavý litomyšlský malíř a sběratel děl Čapka, Zrzavého a dalších, jehož tvorba je někdy řazena k tzv. "naivní malbě", manžel filozofky Anny Matičkové

Dražit
Na Lánech
olej na kartonu,1973
v 27 ✕ š 36 cm
Signatura: vpravo dole

Provenience: na zadní straně přípis autora | rámováno, rám a malba mírně poškozeny, autorem je zajímavý litomyšlský malíř a sběratel děl Čapka, Zrzavého a dalších, jehož tvorba je někdy řazena k tzv. "naivní malbě", manžel filozofky Anny Matičkové

Dražit