Josef Multrus

Narodil se 12. března 1898 v Praze na Vinohradech, zemřel 3. ledna 1957 v Praze. Český malíř a portrétista. Pocházel z chudé rodiny tiskárenského korektora. V počátcích se učil typografem, k umělecké tvorbě ho motivoval učitel a evangelický kazatel Berger. Malbě se začal učit u prof. Jaroslava Bendy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1920 byl přijat do 3. ročníku speciální mistrovské školy na Akademii výtvarných umění v Praze, jeho učitelem se stal Vratislav Nechleba.
Po obdržení cestovního stipendia Hlávkovy nadace podnikl v roce 1922 studijní cestu do Jugoslávie a v roce 1923 do Itálie, kde studoval díla starých mistrů a jak sám pravil, hledal tak základ pro svůj růst a pozdější experimentující tvorbu. Členem Jednoty umělců výtvarných v Praze se stal roku 1924. Oporou mu vždy bylo celoživotní přátelství s malířem Jaroslavem Malínským. Multrus hledal naplnění ve figurální kompozici, v námětech z dělnického prostředí i v krajinářských pohledech na pražské předměstí a loděnice. V počátcích své tvorby volil pro své obrazy intimní záznamy nejbližšího rodinného okolí. Vyhledával přírodní náměty, barevné kytice, zátiší a obrazy z přírody. Tento směr však změnilo rozhodnutí jeho bratra stát se učitelem na pomocné škole pro duševně zaostalé děti; Multrus se tak setkal s chmurným světem tragiky, úzkosti a beznaděje, což osudově ovlivnilo jeho následnou tvorbu.