Juliana Stritzková - Jirousová

Narodila se 17. září 1943 ve Staré Říši na Vysočině. Jejím otcem byl akademický malíř Otto Stritzko. Matka Marie, také malířka, byla jednou z dvanácti dětí vydavatele Josefa Floriana ze Staré Říše.
V roce 1961 maturovala na jedenáctileté střední škole v Telči. Po maturitě nevěděla čemu se věnovat. Na vysokou školu jít nemohla, protože pocházela z "nábožensky zatížené rodiny". Necelý rok pracovala v Praze v prodejně nábytku. Na čas se vrátila domů.
V té době začala také malovat. Dříve o tom neuvažovala, bylo jí protivné, že všichni v rodině malovali. Ovlivnily ji byzantské emaily. Nejdřív je kopírovala, později v jejich stylu malovala vlastní náměty. Měsíc pobývala ve Vídni se svým otcem, který vystavoval v galerii Ernsta Fuchse. Tam se seznámila s tvorbou malířů z okruhu Wiener Schule, kteří ji značně ovlivnili. V roce 1964 odešla do Havlíčkova Brodu, kde v psychiatrické léčebně nastoupila jako arteterapeutka. Ředitelem byl tehdy Dušan Bílý. Výtvarné práce pacientů byly pro ni důležité, vzpomíná zvláště na fantastické krajiny jedné paní, plné divokých křovin s očima. V 60. letech probíhal experiment českých psychiatrů s LSD, s cílem využít ji v diagnostice. Juliana se s ostatními dobrovolníky experimentu zúčastnila. O drogách říká, že pro ni neměly žádný duchovní přínos, i když některé halucinogenní zkušenosti využila ve svých obrazech. V roce 1966 odchází pracovat do Prahy do Bohnic jako sanitární sestra. V nepříjemném prostředí plném donašečů dlouho nevydržela. Na chvíli se zase vrátila domů a malovala. Otec ji podporoval a povzbuzoval. Nikdy si ale od něho nenechala radit, vysvětlil jí pouze zásady míchaní barev. V Jihlavě vystavovala s pobočkou Svazu výtvarných umělců. V roce 1968 byla přijata jako kandidátka Svazu českých výtvarných umělců a bylo jí přiznáno stipendium. Žila střídavě v Praze a ve Staré Říši a mohla se věnovat malování. Vystavovala v Praze s Evou Lamrovou, výstava ale trvala jen tři dny a byla uzavřena po invazi sovětských vojsk. V roce 1972 se seznámila s manažerem Plastic People a básníkem Ivanem Martinem Jirousem. S mnoha dalšími navštěvovala koncerty zakázaných undergroundových skupin. V roce 1976 se za Martina provdala. Svatební oslava se konala v Bojanovicích, kde proběhl také tzv. „Druhý hudební festival druhé kultury“. Oslava byla rozprášena policií a členové skupiny Plastic People pozatýkáni. Soudní proces s nimi vedený se stal jedním z impulsů vzniku Charty 77. Jirous byl uvězněn na 18 měsíců. Po jeho propuštění podepsali oba Chartu 77.