Narodil se 8. ledna 1920 v Lounech, zemřel 19. června 2006 v Lounech. Český výtvarník a pedagog. Během své umělecké dráhy prošel obdobím krajinomalby, lyrické abstrakce, plasticko-obrazových a reliéfních kompozic a výtvarnou reflexí kosmologických a ontologických otázek. V letech 1950–1980 učil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kamil Linhart se narodil v rodině stejnojmenného profesora dějepisu a zeměpisu lounské reálky. V letech 1930–1938 na tomto ústavu studoval. Roku 1938 zahájil studia architektury vodního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po uzavření vysokých škol pracoval až do roku 1943 jako zemědělský dělník v Chožově. V té době vystudoval Učitelský ústav v Lounech a od roku 1943 do konce války učil na Obecné škole v Ročově. Po otevření vysokých škol začal spolu se Zdeňkem Sýkorou a Vladislavem Mirvaldem studovat výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK. Jejich profesory byli Martin Salcman, Cyril Bouda a Karel Lidický. Důležitý pro Linhartův duchovní vývoj bylo setkání s lounským knihovníkem, kolínským rodákem Jaroslavem Janíkem, k němuž došlo v roce 1940. Janík seznámil Linharta a několik jeho přátel s moderními směry v literatuře, filozofii a vážné hudbě. Společně založili surrealistickou skupinu, která v bytech jednotlivých členů nebo v přírodě pořádala různé performance. V roce 1942 navázali z Janíkova popudu styk s Karlem Teigem. Jedním z členů skupiny byl i František Chaun. Překlady z německé literatury pořizovala Linhartova budoucí manželka Věra Böhmová. Linhartova tvorba prošla během jeho života několika fázemi. Lucie Šiklová v jeho díle rozpoznala čtyři. Podobně jako u Zdeňka Sýkory a Vladislava Mirvalda byla do začátku 60. let v ohnisku jeho zájmu krajina, především krajina Lounska. Postupně se stává hlavním krajinotvorným prvkem jeho obrazů barva, důležitou roli hrála postupná abstrakce přírodních forem. Kratší rozmezí let 1963–1965 nazval sám autor obdobím lyrické abstrakce. Poučen studiem C. G. Junga vytváří plátna, jejichž motivem jsou Améby, hlavy propojující hrdlem dva prostory, a také útvary, které lze interpretovat jako kosmické hlavy, balvany či meteority. V následujícím období, vymezeném zhruba lety 1966–1972, vznikají plasticko obrazové a reliéfní kompozice. V té době se Linhart jako host přiřadil ke skupině Křižovatka, která na putovní výstavě nazvané Nová citlivost prezentovala díla v novokonstruktivistickém duchu. Linhartova díla si motivicky podržují zaujetí hledáním pratvaru (viz améba), do hry však vstupuje třetí prostor. Vyvrcholením a syntézou umělcovy tvorby je období 1977–2000, které je celé věnované kosmologické tematice. Vznikají sugestivní obrazy, vyjadřující malířův úžas nad nezměřitelnou rozprostraněností Vesmíru, jeho existenciální pocit úzkosti nad hrozbami, které jsou kdesi v jeho hloubi skryty. A stále přítomné je hledání pratvaru, pralátky a způsobu, jak Vesmíru naslouchat.
rámováno
