Karel Trinkewitz

Narodil se 23. srpna 1931 v Mečeříži, zemřel 14. března 2014 v Hamburku. Český prozaik, básník, představitel experimentální poezie, esejista, výtvarník, tvůrce typografických koláží. Signatář Charty 77. V roce 1979 byl komunistickým režimem v rámci akce Asanace donucen k emigraci a žil v německém Hamburku. Karel Trinkewitz se vyučil v letech 1949–1951 na keramické technické škole v Teplicích-Šanově a potom absolvoval gymnasium v Teplicích, kde byli jeho spolužáky Jan Koblasa nebo Eduard Světlík. Měl v úmyslu studovat filosofii, ale nakonec byl roku 1952 přijat na Právnickou fakultu UK. Po třech semestrech byl jako "buržoazní element" vyloučen a v dalších letech se živil jako stavební dělník nebo nosič balíků na poště a účetní.
V době mírného politického tání koncem 50. let se prosadil jako reklamní grafik a textař a v letech 1961 - 1971 pracoval jako redaktor časopisů vydávaných pro zahraničí v nakladatelství Orbis, mj. "Im Herzen Europas". Mimo zaměstnání se věnoval básnické tvorbě, psal eseje o umění a písňové texty. Jako výtvarník spolupracoval v 60. letech s řadou časopisů, kde pod značkou Witz uveřejňoval karikatury, kresby a koláže. V letech 1968–69 se stal známým jako politický žurnalista a satirik. V 70. letech byl několikrát zatčen a vyslýchán StB. V roce 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77 a roku 1979 byl donucen odejít do exilu.
Po roce 1989 žil střídavě v Čechách a Německu, kde působil mj. jako český konsul. Doma patřil ke skupině Rudolfa Battěka a spolu s ním byl vyloučen z ČSSD. Prezident Václav Havel vyznamenal Karla Trinkewitze Řádem Bílého lva.
Jako student keramické školy byl Trinkewitz ovlivněn surrealismem, zejména Salvatorem Dalí. V pozdější době se věnoval kaligrafii, lettristickým kolážím a vizuální poezii. Zájem o koláž inspiroval jeho otec, který byl fotografem. Od poloviny 60. let se stýkal s tvůrci experimentální poezie, kteří patřili do okruhu Jiřího Koláře a Josefa Hiršala a patřil k zakladatelům Klubu konkretistů. Po odchodu do exilu spolupracoval s řadou německých i exilových vydavatelů a angažoval se v exilovém časopisu ČSSD Právo lidu a revui Pól. V Německu byl v úzkém kontaktu s okruhem osob kolem teoretika Maxe Bense. Trinkewitz se věnoval psaní krátkých básní ve stylu japonského haiku, které zároveň ilustroval svými kresbami. Výbor 200 haiku z celkem 14 000 jeho básní v češtině a němčině vydalo roku 2004 nakladatelství Akropolis. K jeho 80. narozeninám vyšla kniha osobních reflexí Jak jsem poznal básníky, kde zachytil osobní nebo literární setkání se dvěma sty osobnostmi světové poezie.