Ludmila Padrtová

Narodila se 14. září 1931 v Třeboni, zemřela 24. ledna 2016 v Praze. Česká kreslířka, malířka a fotografka. Patří k velikým solitérům českého moderního umění a spolu s Vladimírem Boudníkem je považována za průkopníka poválečné abstraktní malby.
V letech 1945 – 1949 absolvovala reálné gymnázium v Třeboni. Jako gymnazistka začala malovat a poznala svého budoucího manžela Jiřího Padrtu, který se studenty a asistenty Pedagogické fakulty jezdil do Třeboně na malířské plenéry. Její otec soukromě hospodařil a byl předválečným funkcionářem Agrárníků a proto nedostala doporučení ke studiu na vysoké škole. Odešla do Prahy, kde pak pracovala jako úřednice a překladatelka v podniku Keramika až do roku 1990.

Když se roku 1955 provdala za Jiřího Padrtu, o další výtvarné vzdělání už neusilovala a zůstala samoukem. Školení v malbě získávala zprostředkovaně spíše ve formě teoretických diskusí s Padrtou, Sýkorou a ostatními jeho přáteli. Světové abstraktní umění znala převážně z černobílých reprodukcí a osobně se s ním seznámila až při návštěvě Francie roku 1965, několik let poté, co vlastní tvorbu opustila. K ukončení tvorby vedlo Padrtovou vyčerpání možností jejího způsobu výtvarného vyjádření, komplikace, které přinášela práce s acetonovými barvami v bytě a ohled na kariéru svého muže, kterou nechtěla ohrozit. Předcházelo mu sdělení Václava Havla, že jejich byt a přátele, kteří za nimi chodí, sleduje StB a Padrtovou vede v evidenci jako abstraktní malířku.