Oldřich Blažíček

Narodil se 5. ledna 1887 ve Slavkovicích, zemřel 3. května 1953 v Praze. Český malíř, kreslíř, pedagog, typograf a ilustrátor.
V letech 1894 až 1901 žil v okolí Rožné a v Rožné u Pernštejna, odkud docházel na měšťanku v Bystřici. V roce 1904 se vyučil malířem pokojů v živnosti bratra Vincence v Bobrové. V roce 1905 přešel do Prahy, kde se živil jako malířský dělník. Díky mecenáši získával prostředky na studia nejprve na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Karla Vítězslava Maška, Jana Preislera, Jakuba Schikanedera a později na Akademii výtvarného umění ve speciálce Hanuše Schweigera. V roce 1913 získal Oldřich Blažíček Hlávkovo stipendium na cestu do Itálie a Dalmácie. Vznikají obrazy chrámových interiérů sv. Marka a svatovítské katedrály v Praze. Hlavním tématem jeho obrazů je krajina Horácka.
V roce 1921 začíná působit pedagogicky jako profesor kreslení a malby na Českém vysokém učení technickém v Praze. Později vedl také odborné školení učitelů měšťanských a středních škol.
V malířské tvorbě se Oldřich Blažíček často vracel na Vysočinu, Valašsko, do Železných Hor, na Hanou a Čáslavsko. Nejraději měl předjaří s tajícím sněhem. Krajinářská tvorba neprávem poněkud zastínila jeho malby architektonických interiérů.
Oldřich Blažíček byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Vynikal nejen jako krajinář, ale také jako malíř interiérů, zátiší a portrétů. Dovedl s citem vyjádřit charakter krajiny, její rytmus i atmosféru. Věnoval se i figurálním kompozicím, uměl ztvárnit půvab dětských hřišť, zahradních restaurací, cirkusových vystoupení nebo prostředí sportu či práce dělníků.
Když němečtí okupanti za války zavřeli české vysoké školy, tak se navždy uzavřela jeho pedagogická, ale nikoliv umělecká dráha, která ještě řadu let pokračovala, aniž by se však významně měnil umělcův styl, založený na smyslu pro vystižení skutečnosti a někdy i romantickém přístupu k daným motivům.