Ota Bubeníček

Narodil se 31. října 1871 v Uhříněvsi u Prahy, zemřel 10. září 1962 v Mladé Vožici. Český malíř, loutkářský průkopník, herec a sokol. Ota Bubeníček vyrůstal v umělecky založené rodině řídícího učitele Josefa Bubeníčka. Otec připravoval nejmladšího syna (z šesti dětí) na hudební dráhu. Studoval reálku,ale z ní nastoupil do učení a potom řadu roků pracoval jako litograf v pražském Haasově grafickém závodě. Uplatnil zde svůj talent, ale starší bratr Jindřich – malíř, grafik a loutkář (1856–1935) již dříve přivedl Otu k malířství. Touha po umělecké volnosti ho zavedla na Akademii výtvarných umění v Praze. Studoval zde v letech 1898–1904. Nejvíce se věnoval krajinomalbě a umělecky byl zejména ovlivněn Juliem Mařákem, u kterého však měl možnost studovat pouze jeden školní rok. Čerpal také z rad a tvorby profesorů Antonína Slavíčka a Rudolfa von Ottenfelda. Během studia získal Purmannovo krajinářské stipendium. Po studiu v letech 1905 a 1906 mu bylo uděleno absolventské Hlávkovo cestovní stipendium do Mnichova a Paříže i Belgie a Nizozemska. V roce 1907 opět odjel na delší dobu do Paříže.
Hlavním motivem Oty Bubeníčka je český venkov v různých obdobích roku, chalupy, košaté stromy, rybníčky a pole. Obrazy s krajinomalbou byly malovány v duchu realismu, s neporušeným charakterem přírody, bohatou barevností a stylizovaností. Neopomněl ani na lidovou architekturu. Jeho malby jsou v dnešní době i dokumentární. První známé obrazy z období začátků studia jsou malovány u Podleského rybníka v Uhřiněvsi, ze školních cest na Okoř a k Litavce v Lochovicích.
První světová válka přerušila jeho toulky s malířskou tornou po vlastech českých; byl jako vojín přidělen (s jinými malíři a sochaři) k restaurování poničených Assamových fresek a k znovuzřízení vnitřku kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Po první světové válce strávil kratší čas na Slovensku (1919–1920 a opětovně 1936–1937). Zejména však maloval u Svratky a Litavky. Od roku 1932 až do své smrti žil a pracoval v Mladé Vožici u Tábora. V tomto období se již plně vrací k realisticko romantickému ztvárnění české krajiny a k více splývavému rukopisu. Za druhé světové války byl roku 1943 gestapem zatčen a v Táboře vyslýchán v souvislosti s pátráním po přechovávané ilegální vysílačce.

Do vysokého stáří Bubeníček kreslil i maloval, vystavoval a stal se jedním z nejoblíbenějších Mařákovců vůbec.