Otakar Hůrka

Narodil se 10. září 1889 v Kolodějích u Prahy a zemřel 21. července 1966 v Praze, byl to český akademický malíř. Byl žákem význačného českého krajináře z přelomu 19. a 20. století Aloise Kalvody a tomuto žánru, české krajině, zůstal věrný celý život. V letech 1920–1923 byl Hůrka na studijní cestě ve Francii (stipendium od prezidenta T. G. Masaryka). V roce 1921 vystavoval v pařížském Jarním salonu Českou krajinu s velkým ohlasem v listech Echo de Paris, Petit Parisien, Journal. Umělecké revue Les Tablettes a La Revue Modeme přinesly řadu reprodukcí jeho děl. Na Podzimním salonu téhož roku vystavoval mimo jiné dvě velká plátna z bojiště první světové války z francouzského Terronu, kde se bojů v roce 1918 zúčastnily i československé legie. Byl jmenován členem Salon d'automne jako šestý Čech (Jan Kotěra, František Kupka, Viktor Stretti, Zamponi, Šimon). Po návratu do vlasti, kterou již nikdy potom neopustil, maloval a vystavoval svoje krajiny převážně z oblasti Polabí a hlavně ze svého milovaného Posázaví. Za svůj život vytvořil velkou řadu olejů, je autorem knižních ilustrací a z grafiky jsou ceněny dřevoryty, které vyšly souborně pod názvem Album Posázaví. V roce 1948 byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a do konce svého života nemohl vystavovat a ani jiným způsobem veřejně prezentovat své práce.