Narodil se 24. července 1931 v Mostě, zemřel 12. srpna 2021. Český sochař, který se věnoval především volné plastice, portrétu a realizacím v architektuře. Roku 1938 se po obsazení Sudet rodina přestěhovala do Rakovníka, kde získal středoškolské vzdělání na reálném gymnáziu. V letech 1951 – 1956 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ve škole prof. Jana Laudy a poté zde strávil ještě čestný rok (1956 – 1957). Ke státní zkoušce měl odevzdat sochu horníka, a proto téměř rok jezdil do hlubinného hnědouhelného dolu Pluto v Louce u Litvínova a fáral s horníky. Jeho spolužákem byl Arpád Račko, autor pomníku maratoncům v Košicích. Za plastiku Svářeč získal v roce 1961 hlavní cenu Biennale de la Jeunesse v Paříži. V roce 1962 absolvoval půlroční stipendijní pobyt na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži v ateliéru Ossipa Zadkina a Henri-Georges Adama. Roku 1963 měl samostatnou výstavu v Maison de la culture v Le Havre. Roku 1966 navštívil Anglii.
V letech 1961 – 1964 byl aspirantem u prof. Vincence Makovského a poté do roku 1967 působil jako učitel modelování na škole architektury AVU. V letech 1967 – 1969 byl asistentem prof. Karla Lidického na Akademii výtvarných umění v Praze. Roku 1970 se habilitoval jako docent a roku 1988 byl jmenován profesorem. V letech 1989 – 1990 působil jako zastupující rektor AVU. V letech 1991 – 1996 učil sochařství na katedře výtvarné tvorby Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Vystavoval od roku 1958, samostatně od roku 1964. Byl opakovaně oceněn na přehlídkách čs. výtvarného umění a získal první místa v tematických soutěžích spojených s realizacemi soch ve veřejném prostoru (Fontána se lvy před Karolinem, Dobrý pastýř v rotundě sv. Jiří na hoře Říp, Rozhovor ve Voršilské zahradě u Nové scény Národního divadla, Karel Hašler na Starých zámeckých schodech). Od prosince 1990 byl členem SVU Mánes.
Stanislav Hanzík měl od roku 1954 do roku 2016 ateliér v Nerudově ulici v Praze a od roku 1963 také pracoval v Krušných horách na Křížatkách.
původní stav
