Autoři a ceny

Vladimír Boudník

(1924 - 1968)
Sledovat

Narodil se 17. března 1924 v Praze, zemřel 5. prosince 1968 v Praze. Český grafik a malíř, představitel aktivní a strukturální grafiky. Založil vlastní umělecký směr, tzv. explosionalismus. Vladimír Boudník se vyučil nástrojařem, za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Po válce vystudoval Státní grafickou školu. Pracoval v ČKD Vysočany, nejprve v propagaci, později jako nástrojař a dílenský rýsovač.
Zde také nacházel materiál i inspiraci pro svou tvorbu. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby, raznice či kusy litiny, odpadlé při zpracování kovu, vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem, škrábal do nich důlčíkem a rydlem a tloukl do nich kladivem. Z takto vzniklých matric pak tiskl své grafické abstrakce, které nazýval aktivní grafikou a které dotvářel ještě poté, co vyšly z tiskařského lisu.
Podobně nezvyklou a originální technikou jsou i Boudníkovy magnetické grafiky. Na pláty železného plechu, podložené magnetem, uspořádal do vějířů magnetických siločár kovové piliny, které pak fixoval lakem, vtíral do nich barvu a tiskl listy.
Ve strukturální grafice stejným způsobem používal písek, odstřižky provázků či kousky textilu. V duchu svého explosionalizmu, jehož tři manifesty neustále rozesílal v kopiích po Čechách i do zahraničí, tvořil i při happeninzích v pražských ulicích. Na zdech domů ošuntělých dělnických periferií k nechápavému údivu kolemjdoucích i za nadšeného ohlasu svých epigonů obtahoval náhodné skvrny a odchlíplou omítku do abstraktních kreseb, vzbuzených v jeho nevyčerpatelné výtvarné představivosti.
Svoje grafické listy neprodával, ale po stovkách rozdával svým přátelům z tehdejšího pražského undergroundu či spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně ostatně uspořádal i svou první výstavu, jednu z mála, jichž se za svůj život dočkal. Zúčastnil se však dvou pražských neveřejných Konfrontací. Do Svazu výtvarných umělců byl přijat až v roce 1965. Jeho korespondenci a texty vydalo nakladatelství Pražská imaginace v letech 1990 – 1994. V prosinci roku 1968 ukončil svůj život, když se oběsil na klice u dveří. Chtěl – a to zdaleka ne poprvé – zjistit, jaké bude mít pocity při strangulaci. Tentokrát mu však z oprátky nikdo včas nepomohl.
Vladimír Boudník s velkým předstihem ohlásil nástup informelu, směru čistě abstraktního. Viz též Konfrontace (umění).
Boudníkovým blízkým přítelem se stal spisovatel Bohumil Hrabal, se kterým se setkal na brigádě v kladenské Poldovce. K Hrabalovi se dokonce na čas nastěhoval do jeho bytu v ulici Na Hrázi v Praze v Libni. Ten z něj učinil nezapomenutelnou postavu svých próz. V roce 1973 napsal Hrabal povídku „Něžný barbar“, ve které vzpomínal na život s Boudníkem až k jeho tragické smrti.

Dříve dražené položky

Stopy materiálů
aktivní grafika na papíře,1958
v 7, 8 ✕ š 10, 3 cm
Signatura: vpravo dole tužkou

Publikováno: Vladimír Boudník; Kompletní soupis grafického díla (Vladislav Merhaut, 2020, str. 151), Umění je abstrakce, (Z. Primus, 2003, str. 64), Mezi avantgardou a undergroundem, (Primus, 2004, str. 75) | rámováno, pasparta, zaskleno antireflexním sklem, papír mírně poškozen Dílo je příkladem aktivní grafiky, při jejímž zhotovení uplatnil Boudník nástroje, které měl k dispozici na svém pracovišti v továrně. Tuto inovativní techniku užíval od roku 1955.

Detail položky