Vladimír Janoušek

Narodil se 30. ledna 1922 v Přední Dírce, zemřel 8. září 1986 v Praze. Český sochař, malíř, zakládající člen skupiny UB 12 a manžel sochařky Věry Janouškové. Studia, započatá na gymnasiu v Trutnově (prof. kreslení Bedřich Mudroch, člen Umělecké besedy), dokončil r. 1940 v Úpici. Až abiturientský kurs (1941) v Hořicích, městečku s dlouhou sochařskou tradicí, zřejmě pomohl rozhodnout mezi zájmem o architekturu a studiem sochařství. Po roce stráveném na škole uměleckých řemesel v Brně odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy, ale studium přerušilo totální nasazení a až do konce války pracoval jako dělník na pile. Po válce byl přijat do ateliéru prof. Josefa Wagnera na VŠUP a jeho spolužáky se stali, kromě Věry Havlové, jeho příští ženy (Věra Janoušková), i Zdeněk Palcr, Miloslav Chlupáč, Olbram Zoubek a Eva Kmentová. Na formování Janouškova sochařského výrazu mělo vliv zejména pozdní dílo O. Gutfreunda a před rokem 1948 i pražské výstavy západoevropského umění a dílo H. Moora., z teoretiků umění zejména úvahy Bohumila Kubišty a přednášky prof. Václava Nebeského. Studia ukončil v roce 1950 absolventskou prací – monumentální sochou Mistra Jana Husa. V padesátých letech vznikly vedle vynikajících sochařských portrétů (Hollar, Talich) také reliéfy a četné studie plastik pro začlenění do architektury, ale sochař postupně opouštěl tradiční materiály. Od poloviny šedesátých let k zobrazení vztahu figur a prostoru vytvářel plastiky kovové v nichž neurčité obrysy figur kladl do kontrastu s pevnou geometrickou strukturou, později interaktivní plastiky s mobilními prvky v podobě kyvadel.
Ve vrcholné fázi své tvorby sochař nahrazuje pohyblivé součásti prostorovou variabilitou. Jeho sochy, složené nejčastěji z plátů hliníkového plechu a spojené šrouby v paralelních vrstvách, někdy upevněné na pozadí s imaginární krajinou a zarámované, nabízejí divákovi vlastní interpretace v souladu s přáním sochaře zapojit ho jako potenciálního tvůrce. Některé z nich vznikají jako předloha pro zamýšlené monumentální projekty v krajině.
Nedílnou součástí díla Vladimíra Janouška jsou jeho malby a kresby, a to jak volná tvorba, tak studie k sochám, často polychromovaným. Tušové kresby černých figur v prostoru, tak charakteristické pro autora, jsou paralelou k jeho variabilním plastikám.