Zbyněk Sekal

Narodil se 12. července 1923 v Praze a zemřel 24. února 1998 ve Vídni. Byl to český sochař, malíř a překladatel.
V letech 1934–1941 vystudoval reálné gymnasium a obchodní akademii a poté krátce pracoval jako praktikant v nakladatelství Topič. Roku 1941 byl jako osmnáctiletý zatčen za šíření letáků levicové protinacistické skupiny, vězněn v Praze na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a další tři roky až do konce války v Mauthausenu. Roku 1945 byl přijat ke studiu na VŠUP do ateliéru prof. Františka Tichého a navázal přátelství se spolužáky M. Medkem, S. Podhrázským, J. Lehoučkou a Z. Palcrem. Na zájezdu do Paříže, který pro studenty roku 1947 organizoval prof. Nebeský, několikrát navštívil Mezinárodní výstavu surrealismu v galerii Maeght. Silně na něj zapůsobila syrovost instalací s reminiscencemi války a lágrů a primitivizující malby J. Dubuffeta. Seznámil se zde také s Toyen, která se výstavy účastnila. Ve studiích na VŠUP pokračoval u prof. Františka Muziky a v ateliéru prof. Emila Filly, ale v roce 1950 školu opustil bez diplomu aby se nemusel podrobit zpolitizovaným státním zkouškám.
Během 50. let žil v Bratislavě a živil se překlady, navštívil Moskvu a Leningrad, Varšavu a Gdaňsk. Po okupaci v srpnu 1968 emigroval nejprve do Berlína,pak do Düsseldorfu a nakonec se roku 1970 natrvalo usadil ve Vídni. V Praze musel zanechat několik desítek plastik, z nichž pouze část mohl přivézt do Vídně jeho syn, který byl donucen k vystěhování StB roku 1983.
V letech 1972–1974 vyučoval na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu, od roku 1974 do počátku 80. let byl členem Wiener Secession. V Rakousku obdržel roku 1984 cenu města Vídně za sochařství. Po roce 1989 byly jeho práce vystaveny postupně v Brně, Opavě, Bratislavě (1992–1993) a na velké retrospektivní výstavě GHMP v Městské knihovně v Praze (1997). Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci rekonstruovala roku 2014 Sekalův vídeňský ateliér a vystavuje ho ve stálé expozici spolu s velkým souborem Sekalových soch.

První Sekalovy kresby ovlivněné kubismem a expresionismem vznikaly v letech 1940–1941 a během věznění za války. Po válce pro něj bylo důležité přátelství s Mikulášem Medkem. Se sochami začíná v 50. letech, často se v nich ohlíží na těžké období války. Od 60. let tvary výrazně zjednodušuje a deformuje. V některých dílech je znát inspirace surrealismem i tehdy aktuálním informelem, vyvíjí si ale vlastní styl.
Jeho osobitým typem díla jsou tzv. schránky (geometrické konstrukce z dřevěných latí), které vytvářel od poloviny 80. let.