Narodil se 3. září 1927 ve Svitávce a zemřel 12. července 1996 v Praze. Byl to český sochař, restaurátor, výtvarný teoretik a typograf. Roku 1945 se Zdeněk Palcr nejprve neúspěšně ucházel o studium na AVU a poté začal studovat na VŠUP v ateliéru profesora Josefa Wagnera. Jeho spolužáky byli Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Věra a Vladimír Janouškovi, Alina Szapocznikow, Miloslav Chlupáč, Vladimír Preclík a Zdena Fibichová. Nejstarší a všemi respektovaný Miloslav Chlupáč inicioval založení studentského spolku Volné sdružení veselých umělců, který vystavil své práce roku 1946. Školní rok 1948–49 strávil Zdeněk Palcr na stáži u prof. Lazarova v sofijské Akademii. Po úspěšném ukončení studia musel Palcr absolvovat v letech 1950–52 základní vojenskou službu a poté spolu s prof. Wagnerem a svými spolužáky Podhrázským a Chlupáčem pracoval dva roky na Slovensku při restaurování sgrafit na zámku Fričovce. Následující roky (1955–56) pracoval jako restaurátor na jihu Čech společně se Stanislavem Podhrázským a Mikulášem Medkem. Roku 1957 se stal členem tvůrčí skupiny Máj 57 a vystavoval na všech jejích skupinových výstavách až do roku 1964. V roce 1960 vystavil sochy společně s kresbami S. Podhrázského v Alšově síni UB, ale svou první samostatnou výstavu měl až v roce 1970 v Nové síni. Roku 1964 pracoval na sochařském symposiu v St. Margarethen v Rakousku a zúčastnil se rovněž dvou sympozií ve Vyšných Ružbachoch na Slovensku (1966, 1967). V letech 1969–72 byl členem výboru sekce malířů, sochařů a grafiků SČVU a kurátorem několika výstav. Byl vybrán pro světovou výstavu Expo v Montrealu (1967) a roku 1970 byl pozván do Ósaky, aby zde realizoval spolu s arch. Rudišem rozměrný reliéf (60 x 4,5 m) z litého betonu v Československém výstavním pavilonu. Od roku 1974 pracoval jako restaurátor sgrafit zámku v Litomyšli spolu se Stanislavem Podhrázským, Olbramem Zoubkem a Václavem Boštíkem. Jeho vlastní dílo vznikalo pouze za zimní přestávky v restaurátorské práci. Věnoval se návrhům filmových plakátů a sochařské tvorbě v malém ateliéru na Letné v průjezdu domu zvaného „Molochov“ v bývalém krámku. Od roku 1971 postupně přestavěl stodolu ve Zdibech a zřídil zde svůj druhý ateliér. V sedmdesátých letech podnikl cesty do Paříže (1977) a do Polska (1978). Ve spolupráci s architektem Rudišem vytvořil v 80. letech reliéfní stěnu v Brně-Lesné (1982) a pískovcovou sochu pro sídliště v Brně-Líšni (1988). Své ateliérové práce odmítal vystavovat a zúčastnil se pouze jediné výstavy v Městském muzeu v Litomyšli (Boštík, Palcr, Podhrázský, Zoubek, 1986). Roku 1996 potvrdil ochotu uskutečnit retrospektivní výstavu svého díla v Městské knihovně v Praze, plánovanou na rok 1997 k jeho sedmdesátinám. Retrospektivní výstava se nakonec uskutečnila roku 1997 v SGVU v Náchodě a následujícího roku byla přenesena do SGVU v Litoměřicích a Muzea v Litomyšli. Těchto výstav se sochař nedožil, neboť 12. července 1996 v Praze zemřel.
