František Líbal

Narodil se 7. srpna 1896 ve Veselí nad Lužnicí, zemřel 20. června 1974 v Praze. Český akademický malíř, krajinář a portrétista. Již během středoškolského studia vášnivě propadl malbě a jeho další studium pokračovalo na pražské malířské akademii. V letech 1916 - 1920 studoval u profesorů Vlaho Bukovace a Maxmiliána Pirnera. Jeho závěrečnou prací byl cyklus více než 70 obrazů nazvaný "Vítr na blatech".
V roce 1921 odešel do Německa a pokračoval ve studiích v Mnichově, Drážďanech a Frankfurtu. Následně cestoval po Německu, Francii a Itálii, kde vytvořil mnoho pohledů na města. Během svého putování se věnoval i malbě velkých katedrál v Kolíně, Paříži, Benátkách, Miláně a na dalších místech. Vznikl tak nádherný a velmi ceněný soubor katedrál. Protiváhou pak bylo zachycení čistě průmyslového prostředí plzeňské Škodovky.
Po návratu do vlasti, zajížděl zejména v zimě do Krkonoš, Tater, na Šumavu, Valašsko a do Beskyd. Často zajížděl i do rodných Jižních Čech, kde vznikl rozsáhlý soubor obrazů rybníků, blat a lesů. Od roku 1940 se usadil v Praze, kde namaloval cyklus pražských panoramat. V poválečném období byla jeho hlavním námětem jihočeská krajina, kterou maloval za svých letních pobytů v Třeboni. Další náměty načerpal i z cest do tehdejší Jugoslávie. Vedle krajinomalby byla jeho druhou významnou oblastí činnosti tvorba portrétní. Vytvořil řadu portrétů, často jeho přátel z okruhu herců a zpěváků Národního divadla.