Maxmilian Kopf

Narodil se 18. ledna 1892 ve Vídni, zemřel 6. července 1958 ve Vermontu. Německý malíř, sochař, učitel a grafik. Maxim Kopf byl výrazná osobnost německého kulturního spolkového života v meziválečném Československu.
Maxim Kopf vyrůstal v rakousko-německé rodině, která se do Prahy přestěhovala, když mu bylo šest let. V letech 1911 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze u pedagogů Franze Thieleho, Vlaha Bukovace a Karla Krattnera. Studium přerušil kvůli službě v rakouské armádě během 1. světové války. Na akademii mohl pokračovat až v letech 1918 – 1920 v Krattnerově speciální škole. V letech 1921 – 1923 se dále vzdělával na Akademii výtvarných umění v Drážďanech. V roce 1919 inicioval založení umělecké skupiny Die Pilger (Poutníci), sdružení německých a německy mluvících umělců v Čechách. Ve skupině se shromáždila řada studentů grafika a malíře Augusta Brömseho z pražské akademie, například Josef Hegenbarth, Emil Helzel, Norbert Hochsieder, Julius Pfeiffer a Leo Sternhell. Připojili se také sochařka Mary Duras nebo malíři Walther Klemm, Moriz Melzer a Emil Orlik. Skupina zůstala činnou do roku 1923 a definitivně byla rozpuštěna o další dva roky později.
Mary Duras se v roce 1927 stala první Kopfovou manželkou. Již předtím se však společně vypravili do Paříže a New Yorku. V roce 1924 Kopf poprvé pobýval na Tahiti a navštívil Markézy. V Paříži se zúčastnil Salonu nezávislých v Grand Palais v Paříži (1926 a 1927) a Podzimního salonu (1926). V roce 1927 se vrátili do Československa a své práce vystavili na jejich výstavě v Domě umělců v Praze. Tentýž rok Kopf podnítil vznik spolku Junge Kunst, do kterého pozval bývalé spolužáky z Prahy a Drážďan. Formálně byl činný dva roky, avšak již na podzim roku 1928 Kopf spolu s malíři Willi Nowakem a Friedrichem Feiglem zakládají spolek Prager Secession, který po vzoru Berliner Secession sdružoval německojazyčné výtvarné umělce a jejich podporovatele. Tento spolek je považován za jednu z nejdůležitějších institucí kulturní infrastruktury českých Němců v meziválečném období.
Manželství s Duras skončilo rozvodem v roce 1933. V následujících letech Kopf navštívil Dalmácii a Sovětský svaz. Po okupaci Československa se protinacisticky smýšlejícímu Kopfovi podařilo vycestovat do Paříže, kde však byl spolu s další českými umělci uvězněn pro podezření ze špionáže. Po propuštění se přesunul do francouzského Maroka a odtud na Martinik. Na obou místech byl rovněž internován. Celkem tak v táborech strávil dva a půl roku a do USA doputoval až v roce 1941. První výstavu měl již o rok později v newyorské Wakefield Gallery. Zahájil mu ji člen exilové vlády Jan Masaryk. O rok později se stal manželem věhlasné americké žurnalistky Dorothy Thompson. V letech 1944 a 1947 uspořádal samostatné výstavy v American British Art Center v New Yorku. Poslední výstavu měl v roce 1953 v John Heller Gallery v New Yorku. O pět let později zemřel na infarkt.
V raném období absorbovala Kopfova malba podněty symbolismu, expresionismu a kubismu. Významný vliv na jeho tvorbu měla tvorba pedagoga pražské akademie, vedoucího německé grafické speciálky Augusta Bröhmseho.
Škála námětů Kopfových obrazů byla široká: portréty, akty, krajiny, zátiší. Pobyty na Tahiti, které do roku 1938 navštívil celkem třikrát, se projevovaly na barevně pestrých malbách s místními figurálními a přírodními motivy.