Vladimír Kopecký

Narodil se 26. listopadu 1931 ve Svojanově. Český malíř, grafik a sklářský výtvarník, do roku 2008 byl vedoucím Ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
V letech 1946 - 1948 studoval Státní odbornou školu sklářskou v Kamenickém Cenově u Reného Roubíčka a Josefa Khýna. 1948 - 1949 studoval Státní průmyslovou školu sklářskou v Novém Boru u Stanislava Libenského. 1949 - 1956 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru monumentální malby a skla u prof. Josefa Kaplického.
Tvorba Vladimíra Kopeckého je permanentním prostupováním bytostného malířského založení a osobitého využití skla ve výtvarné práci. Již jeho rané sklářské realizace v podobě tenkostěnných nádob na sobě nesou abstraktní malířské kompozice, které vstupují prostřednictvím průhledů do „třetího rozměru“. V další autorově tvorbě se nastálo uplatňuje tvorba se sklem a suverénní malířská linie. Lze ji dělit na určitá období, ale zároveň nic není zcela uzavřeno a podněty se znovu navracejí. Je propojena v jeden organismus s nepředvídatelným vývojovým schématem. Střídání poloh vychází zcela z momentálního rozpoložení a prosté chuti odpočinout si od jednoho výrazu v druhém.
Podstatným způsobem ovlivnily Vladimíra Kopeckého práce pro architekturu. Linie objektů z řazených plochých skel, které vytváří od 70. let, vychází z principu násobených konstrukcí a tvarů, ať již malovaných či pískovaných. Jejich strohost má v sobě klid přesného řádu, ale zároveň nese i chlad osamělé odlidštěnosti.
U starších maleb z 60. a 70 let volil autor často jako podklad vzorované linoleum. Násobené dekory podlahové krytiny vytvářejí monotónní pozadí, na němž působí malba zneklidňujícím dojmem. Zkušenost s tvorbou geometrických kompozic ze skládaných skleněných prvků pro architekturu zapůsobila jako inspirační moment i pro malbu.
Od 80. let začíná v autorově malířské tvorbě převažovat zcela uvolněná poloha akční malby. Barvy jsou nanášeny na plátno v mohutných vrstvách, stékají, jsou rozhrnovány zásahem různých nástrojů. Často jsou na plochu obrazu aplikovány segmenty řezaného tabulového skla, ale i destruované změti nejrůznějších materiálů.
Zajímavou polohou autora po roce 2010 jsou sítotisky. Opět jako by se v nich promítal osobnostní princip nutné potřeby střídání protipoloh. Přesné liniové struktury opakují motivy obrazů s konstrukcemi v uměřenější a plošnější podobě, objevují se však i zjevně opojné hry s fascinací strojově přesným násobením oblých linií s jejich optickými klamy. Jako protipól k proudům a vrstvám barev na obrazech v sousedství působí novým a osvěžujícím výrazem.
Vladimír Kopecký náleží k neopomenutelným osobnostem moderního českého umění. Úspěch jeho monumentální kompozice na EXPO 92 v Seville, na které použil tuny tabulového skla a doslova hektolitry barev v divokých strukturách a výtryscích, svědčí o tom, že okouzlení emotivním prožitkem živelnosti v tvorbě je mezinárodně zcela srozumitelným jazykem. Od roku 1994 svůj živelný a spontánní výtvarný projev prezentuje i prostřednictvím performancí, ve kterých za doprovodu hudby využívá žhavé lité sklo a kbelíky akrylových barev.