Vlastimil Beneš

Narodil se 3. října 1919 v Praze, zemřel 17. září 1981 v Praze. Český malíř, grafik, sochař, scénograf, tvůrce loutek. Studoval na klasickém gymnáziu v Praze-Žižkově (1935 – 39), roku 1939 se zapsal na obor obecné historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření českých vysokých škol nacisty pracoval jako dělník v loděnicích Praha. V tomto období se plně soustřeďoval na uměleckou tvorbu (malba, zvl. akvarely, sochy). V letech 1940 – 43 navštěvoval soukromou školu kreslení Emanuela Frinty. Roku 1943 byl povolán na nucené práce v Německu. Po návratu dále maloval, vstoupil do spolku Štursa (1946). První samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Divadle D 34, o rok později se stává členem Skupiny Máj 57. Dostavují se první úspěchy, 1959 získal Velkou cenu benátského filmového Bienále za výtvarnou spolupráci na loutkovém filmu "Johannes doctor Faustus" (režie Alfréd Radok), 1965 hlavní cenu v soutěži k 20. výročí osvobození Československa. V prvním tvůrčím období převažoval akvarel, později dává umělec přednost olejomalbě.
Tématem jeho obrazů jsou především krajiny, hlavně české, po cestách do Itálie, Rakouska, Německa a Španělska také evropské. Jeho tvorba, především v prvním období, odráží kromě vesnické krajiny také okouzlení průmyslovou krajinou a pražskou periférií (Žižkov, pískovny, navigace), zahrnuje však i obrazy figurální a portréty. Vedle malby se věnoval i sochařství (figury, ženské hlavy, loutky), jeho sochy jsou většinou ze dřeva a polychromované. Jeho díla jsou zastoupena např. v Národní galerii v Praze, Muzeu hlavního města Prahy, v galeriích v Roudnici a Liberci a v Gekkoso Galery v Tokiu. Měl 23 samostatných výstav doma a 18 v zahraničí (Berlín, Vídeň, Londýn) a svá díla vystavoval i na řadě společných výstav.
Tvorba Vlastimila Beneše je velmi osobitá, těžko zařaditelná do hlavních proudů výtvarného umění 20. století, jeho obrazy jsou naplněny osobitou poezií, klidem, tichem a melancholií.