Jan Bauch

Narodil se 16. listopadu 1898 v Praze, zemřel 9. ledna 1995 v Praze. Český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog.
V letech 1912 – 1913 se v dílně svého otce vyučil řezbářem. V letech 1914 – 1916 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Emanuela Dítěte ml., v letech 1919 – 1924 u prof. Vratislava Hugo Brunnera. Zároveň navštěvoval grafickou speciálku na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského (1921 – 1923), ale před absolutoriem ze školy odešel. V osmnácti letech (1916 – 1918) prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo.
V meziválečném období byl členem Umělecké besedy (1923 – 1926 a SVU Mánes (1926 – 1948). Podnikl cesty do Francie (1926, 1927), Belgie a Řecka (1927) a do Itálie (1930). Po válce působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, od roku 1946 jako docent, od roku 1948 jako profesor. Roku 1958 byl nedobrovolně penzionován. K jeho žákům patřili např. Oldřich Smutný, Miroslav Lamač, Václav Kiml, Karel Hyliš, Vojtěch Adamec, František Vízner.
Během normalizace působil Jan Bauch pro mladší generace jako umělecká i morální autorita pro svůj nekompromisní postoj k násilí, páchaném na občanech v nesvobodné společnosti. Věnoval se malbě, kresbě, ilustracím, grafice, plastice, pracoval na oknech v chrámu sv. Víta a v Karolínu.
V souvislosti s Bauchovým uměním se hovořívá o baroku a baroknosti (zesměšnění). V jeho obrazech je vskutku přítomna hluboce zažitá tradice českého baroka. Barokní vzruch a rytmus jsou především ve vervních tazích štětce a přímo plastickém vrstvení barvy, stejně jako v kontrastech a dramatické stavbě Bauchových obrazů. Jsou projevem snad radosti z barev, nikoli však optimismu. Spíše tragiky a hořkosti.