Blog
16. 9. 2021

Ikonické balony Kamila Lhotáka

Do konce roku probíhá v Západočeské galerii v Plzni výstava věnovaná aviatice v české vizuální kultuře od 18. do 20. století. Nechybí tam samozřejmě ani díla Kamila Lhotáka, kterého námět létání provázel po celý život. Motiv balonu ve Lhotákově tvorbě je tématem stěží vyčerpatelným, ačkoli mu bylo věnováno množství slov. Stále přitahuje svojí zdánlivou naivitou a nekomplikovaností, která jako by do válečného období jaksi nezapadala. Plzeňská výstava je dobrou příležitostí pro připomenutí a zamyšlení se nad rolí ikonických balonu v Lhotákově tvorbě.

„…Některé vzpomínky patří Kamilu Lhotákovi –

ty, kterými se naše století

ohlíží na své počátky –

na dny kočárů, z nichž se odloupává lak,

dny prvních motocyklů, podobající se

směsici parních kotlů a těžkých houfnic,

dny závratě lehkých balonů, pozdravovaných

lesklými cylindry důstojných vousáčů,

dny lehkých hraček prvních dvouplošníků…“[1]

Láska k balonům, ale také k letadlům, motocyklům, parníkům a dalším strojům je u Lhotáka alespoň v počátcích jeho tvorby provázena pohledem do minulosti, jak naznačuje také výňatek z básně Kamila Bednáře. Tehdy ve třicátých a na začátku čtyřicátých let maluje obrazy, k nimž často připojuje letopočet z minulého století (např. Vysoké kolo 1889 nebo Kolesový námořní parník 1864). V obrazech je patrná nostalgie: postavičky dam v korzetu s barevnými slunečníky, stroje, které byly jednou moderní, ale zastaraly, kočáry a jezdci na koni působí jako zakletí v čase, jako součást snu o secesní Belle Époque. Právě v tomto prvotním tvůrčím období se Lhotákovým oblíbeným námětem stal zářivě žlutý horkovzdušný balon. Už v roce 1938 se se svým kamarádem odhodlali ke konstrukci vlastního balonu z papíru, který měl v průměru tři metry a místo koše krabici s fotoaparátem. Ten jim umožnil vidět svět z ptačí perspektivy. Až dětská hravost a zvědavost takových příhod by nás však neměla oklamat. I ty první obrazy v sobě nesou něco navíc, vlastní je jim slavnostní nálada a atmosféra očekávání něčeho nového. Neustálé opakování stejného námětu jakoby napovídalo, že je za ním něco víc, než se na první pohled jeví.

František Kovárna v jedné recenzi napsal: „Žluť balonového hedvábí zaujme jako verše básně“ a krásu létajících strojů ve Lhotákových obrazech označil za „romantismus dneška.“[2] A skutečně tyto obrazy silně působí na city. Je pozoruhodné, jak něžně a snově působí třeba obraz Balon „Ressel“ z roku 1941, z období válečné krize, která se ve většině děl jeho současníků promítala do bezútěšných výjevů trosek, ruin a rozkladu. Možná není náhodou, že Lhotákovy balony symbolizují možnost úniku na nebesa z městské krajiny protektorátu ve stejné době, kdy jeho přítel ze Skupiny 42 nachází naději v obrazech nočních chodců, toulajících se pod rozlehlým hvězdným nebem. František Hudeček, procházející Prahou, vnímal temnotu noci jako svůj nový domov a mluvil o svém pocitu, že by se mohl vznést. Lhotákovy snové balony jakoby nabízely podobnou naději úniku. Je to přeci jen naděje s představou letu odevždy spojená.

V knize Od balonu ke kosmickému vědomí, která s plzeňskou výstavou úzce souvisí, si autoři všímají zvláštního bezčasí, které vládne kolem balonové plavby. Její podoba se nezměnila od prvního letu v roce 1783. Zatímco všechny ostatní formy aviatiky se proměňují, let balonem a jeho prožitek zůstávají stejné. Jakmile se balon vznese, čeká cestovatele „nekonečně široký oceán“. V knize je citován Camille Flammarion, který mluví o nepřítomnosti života, o tichu, které obklopuje balónový let: „Zdá se, že netvoříme již část světa ležícího pod námi [...] ticho, jež panuje v těchto výškách, jest opravdu slunečné; jest to předzvěst ticha prostorů meziplanetárních, mlčenlivé nesmírnosti, černé a ledové, v níž světy pravidelně gravitují.“[3] Citované úryvky poukazují na téměř posvátnou auru, která halí let balonem v dobové literatuře a poukazují tak na skutečnost, že balon se stává pro moderního člověka působivým symbolem.

Ve Lhotákových obrazech je symbolická rovina balonů ještě podtržená jejich barevností. Kombinace zářivě žluté barvy hřejivého slunce s blankytně modrou se objevuje stále znovu a vytváří atmosféru radosti, světa viděného jakoby dětským pohledem. V některých obrazech vyplňuje oblý tvar balonu téměř celé plátno, jinde uniká pohledu v dálce, někdy se poetika balonu zevšední reklamními nápisy, jinde, jako v obraze Vzdušná ryba, se ještě více blíží dětské hračce. Podobnou hru se symboly můžeme najít také v tvorbě Josefa Šímy, který byl pro generaci Kamila Lhotáka vzorem. Šíma pracuje s tajemnějšími motivy ženských torz, krystalů a záhadného vejce na podobném principu neustálého opakování. Z těchto motivů se pak stávají symboly, táhnoucí se jako předivo tvorbou umělce a vytvářející jeho osobitou mytologii. Šíma také v začátcích pracoval s motivem balonu a společné jim byly i stylizované parníky v kombinaci červené, černé a bílé. Později si však každý z malířů vytváří svůj vlastní repertoár motivů, které se vracejí v nespočetných variacích.

Žlutý balon (ale i jeho barevné obměny) provázel Lhotáka celou jeho tvorbou až k úplně posledním obrazům. Balon z roku 1983 byl předposledním velkým dílem, které ještě zařadil do souboru svých prací. Tento obraz s podnázvem Let balonem k Baltickému moři – J. R. Vilímek je naplněný jiskřivou symbolikou a prostoupen klidem. Ramena zeleného porostu objímají tmavě hnědé pobřeží, na němž jsou rozmístěny dva předměty: malý míček a záhadný červený jehlan. Nad světle modrou vodní hladinou se vznáší žlutý balon a opakuje tak znovu akcent modré a žluté, typický pro Lhotákovy počátky. Za stromy vidíme malý komín, možná patřící skrytému parníku. V tomto obraze je tedy přítomno hned několik Lhotákových symbolů. Skutečným centrem obrazu je však žlutý balon, který se vznáší jako přelud nad poklidnou krajinou. Vše působí uspořádaně a před cestovateli se už rozevírá nový neznámý svět.

Aukce aukcí pravidelně nabízí díla Kamila Lhotáka, jeho kresby, grafiky i malby a navazuje tak na činnost Retro Gallery, která mimo jiné vydala o Lhotákovi několik publikací a pořádala výstavy jeho tvorby. I nadále se můžete těšit na díla tohoto autora v naší nabídce.


[1] L. H. Augustin: Kamil Lhoták, Academia, 2000, str. 11

[2] L. H. Augustin, str. 88

[3] Eva Bendová, Ondřej Váša: Od balonu ke kosmickému vědomí, Národní galerie v Praze, 2020, str. 22

Obrázky jsou reprodukované z výše zmíněných publikací: Kamil Lhoták, Od balonu ke kosmickému vědomí a z knihy: Marie Klimešová: Věci umění, věci doby, Skupina 42, Arbor Vitae, 2011

Související články

17. 8. 2022

Dřevořez / Dřevoryt

Umělecká technika dřevořezu je pravděpodobně nejstarší grafickou technikou a používá se dodnes. Ačkoli byly vyvinuty sofistikovanější způsoby tisku, dřevořez si stále zachovává přitažlivost. Neumožňuje sice tak jemnou šrafuru a tak dokonalou nápodobu malby, ale možná je to právě jeho omezení, obtížnost a kontakt s přírodním vzdorovitým materiálem, co tvůrce dodnes láká. Pokud Vás zajímá, jaký je rozdíl mezi dřevořezem a dřevorytem a chcete znát jejich postupy a uplatnění v českém i světovém umění, pak je tento článek psaný právě pro Vás.

30. 6. 2022

Co je krajinomalba?

Malířství krajiny je tradičním uměleckým žánrem, podobně jako portrét či zátiší. Je v dnešní době natolik zažitým pojmem, že si většinou ani neklademe otázku, kde a jak tento žánr vznikl a proč se právě krajina stala tak oblíbeným námětem malířů. Přitom to vůbec není samozřejmé. Může být krajina abstraktní? Z čeho všeho se skládá a co nám obrazy stromů a skal říkají o nás samotných? A je vůbec krajina něčím skutečným? Odpovědi neslibujeme, ale můžete očekávat řadu dalších otázek.

29. 6. 2021

Mnoho podob Václava Radimského

Radimský je jedním z klasiků české krajinomalby, je všeobecně známý především jako malíř, který pobýval v Giverny nedaleko Clauda Moneta. Přesto nebyl jenom tím „českým impresionistou“ a za světlem zalitými krajinami a lehce rozvlněnými řekami se skrývala dosti zajímavá osobnost. Kým vším byl Václav Radimský se dozvíte v našem článku.